Oslavíme Vánoce, propijeme a protančíme se do nového roku, a přestože leden je pro mnohé z nás nejostřejší měsíc, opepří ho ještě drsná přestřelka prezidentských pistolníků. A že se máme na co těšit!
Kolty mají někteří už teď proklatě nízko, ač zatím svým soupeřům jen zkusmo ostřelují ostruhy a zpod přimhouřených očí obezřetně či rozdováděně pozorují kolbiště. Ale v lednu začnou vzduchem svištět kulky, plivance a pomluvy.
Od počátku jsem byla proti přímé prezidentské volbě, však také ta první rozdělila národ více než všechny politické kauzy od Velké sametové. Znesvářila kolegy v práci, letité přátele i příbuzné. Když mi v roce 2013 sekundán, pomalovaný žlutými a fialovými válečnými barvami, oznámil, že skočí z okna, jestli vyhraje konkurenční kmen, pochopila jsem, že je zle. Že na český divoký západ se tahle tvrdá westernová škola nehodí. Vždyť i Babičku Mary „volbami zabitou vzal k sobě Manitou“ a Limonádový Joe měl dost rozumu, aby zůstal u výroby kolaloky a do politiky se nemíchal. A co náš domestikovaný Vinnetou? Umíte si představit, že by při náčelnické volbě nejdřív pozurážel soupeře a potom jejich podporovatele? Hanba by ho fackovala a Old Shatterhand by s ním nekamarádil.
Jistě, Vinnetou zdědil funkci po Inču-čunovi a navíc měl výchovu Klekí-petry, který nadějného hocha infiltroval křesťanskými hodnotami. Nemusel rozjíždět volební kampaň, kasat se na soupeře a do kamer sdělovat, zda mají Apačové válčit s Komanči, či Kajovy. Mohl si dovolit i občasné mravokárné tiky, protože vykazoval pravidelnou dávku hrdinských činů, zachraňoval vdovy, sirotky i zajatce, a jeho náčelnictví si nikdo nedovolil zpochybnit.
Když jsem byla malá, měla jsem vlastní svatou dvojici – Ježíška a Vinnetoua. Ježíšek nosil dárky, Vinnetou se proháněl prérií. Pak mi rodiče „objasnili realitu“ a svět trochu zešedl. Ale jako se křesťané setkávají s Kristem, a nejvíc je to hmatatelné o Vánocích, to se malého jezulátka v jesličkách může dotknout každý, věřím, že se stále můžeme setkávat i s Vinnetouem.
Demokracie má mnoho chyb, ale lepší systém neznám, řekl Winston Churchill. Až začnou v lednu volební štáby lít kýble špíny na hlavy ostatních prezidentských kandidátů, možná vás také napadne, jaké výhody má konstituční monarchie. Žijeme ovšem ve střední Evropě, tady nejsou monarchisté právě v módě. Ani Vinnetou. Ani Churchill.
Tak snad zvolíme prezidenta, který nebude módním trendům příliš podléhat. Vždycky je naděje, přece: hlas lidu, hlas boží. Nenechat se zastrašit ani vyděsit a volit po čichu. Nic jiného nám asi nezbude.
Psáno pro MF Dnes, 23. 12. 2022
