V televizi se před pár dny objevily signály možných změn ve školství. V souvislosti s dorovnáním platů na 130 procent průměrné mzdy se prý mluví zrušení 9. ročníku základky i o navýšení počtu hodin přímé pedagogické činnosti.
Zatímco doposud byl plný úvazek učitele základní školy 22 hodin týdně a střední školy 21, v rámci úspor se prý zvažuje možné navýšení až na 27 hodin. Pokud by tato změna prošla, stoupl by týdenní úvazek o čtvrtinu. To je děsivá představa.
V mládí jsem se občas připravovala na školní pětačtyřicetiminutovku i osm hodin, když jsem chtěla téma zajímavě uchopit. Dne už jsem rychlejší, ale stejně mě občas přípravy potrápí, protože učebnice nejsou ideální a člověk nejraději pracuje s vlastním materiálem.
K tomu opravy testů a slohovek, administrativa, konzultace, powerpointy a skeny, classroomy, kopírování textů, maily, dozory, porady, třídní schůzky a další a další příšerky. Učitelé s plným úvazkem, kteří svou práci berou vážně a nechodí do školy jen kvůli platu, bývají před prázdninami vymačkaní jako pomeranč ze supermoderního stroje na smoothie. Samozřejmě jsou i tací, kteří učí pětatřicet hodin týdně tělocvik nebo výtvarku a dožijí se ve zdraví prázdnin.
Navyšování počtu hodin v úvazcích je tedy jeden z nejšílenějších signálů, jaký vláda doposud vypustila. Z reakcí je vidět, že naštval všechny učitele, kteří jej zachytili, pravicově i levicově orientované, voliče Babiše i Fialy, účastníky demonstrací z Letné i z Václaváku. Zvyšovat plat o několik tisíc a přidávat čtvrtinu dosavadní práce, to si zatím nikdo netroufl.
Učitelé se v posledních letech opravdu nenudili. Školy jsou neustále atakovány změnami v administrativě, revizemi rámcového vzdělávacího programu, na nichž pracují grupy placených „expertů“ a úředníků, přepisováním školního vzdělávacího programu a dalšími „svrchu“ nadělenými aktivitami. Oba zmíněné dokumenty jsou rozsáhlé, rodiče ani učitelé se v nich zcela neorientují, ale vykazovat činnost a mít nad sebou „bumážku“ je třeba.
Tolik peněz se utopilo v cermatích maturitách, tolikrát jazykáři překopávali pracovní listy, přesto jsou ústní z češtiny s navrčenými rozbory dvaceti knih pořád pro smích, nebo spíš k pláči. Tolik peněz zmizelo v nesmyslných projektech, které často zajišťují lidé z neziskovek. A nakonec chtějí stále někteří politici šetřit na nejzranitelnějším článku řetězce – na učitelích.
Zatím to snad byl jen signál, po tom televizním balonku o navyšování počtu hodin v úvazcích nikdo z politiků víc nemluví. A věřme, že ani mluvit nebude. Za tím nápadem trčí buď nekonečná hloupost, nebo arogance moci. Každopádně je tento vládní signál, přinejmenším pro učitele, výrazným impulsem k ostražitosti.
Psáno pro MF Dnes, 12. 5. 2023
