Poslení článek letošního roku je z delší prózy, nad kterou sedím. Kapitola, z níž jsou úryvky, je věnována jazyku totalitních ideologií i systémů. Proč se z nich vytrácejí významy slov? A proč jsou tak často kvůli slovu perzekvováni právě spisovatelé?
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Blázinec zvaný státní maturita z češtiny nás dostihl značně nepřipravené.
Nejdříve palba testů. Klára z nich od začátku šílela. Tvrdila, že vyšší úroveň, která měla původně nahradit přijímací zkoušky na vysoké školy, je pro cvičené orangutany.
„Kopec pojmů, který medik nebo právník nikdy nepoužije. Proč má budoucí doktor rozeznat metaforu od metonymie, když ji občas nerozeznám ani já? K čemu budou architektovi epanastrofy, epifory a hromada literárních ismů, Terezo? Máme je přece naučit číst, mluvit a psát? Nebo se pletu?“
Jenže naše škola šla do vyšší úrovně povinně jako jeden muž.
Maturovaly jsme spolu s Klárou v druhém roce státní maturity ve dvou paralelních třídách. Naše hodiny se občas podobaly nácviku spartakiády.
„Navíc si ty otázky musim překládat, Terezo. A odpovědi jsou nejednoznačný. Jak můžeš chtít v testu výklad básně? Je to o lásce, o víře nebo o věčnosti, milý čtenáři – ti nejchytřejší se zaseknou a budou zaškrtávat menšinový odpovědi. Tohle není čeština, to je zkouška jednotnýho myšlení.“
„Orwell by měl radost. Nebo spíš ne,“ vzdychla jsem tenkrát odevzdaně.
„Orwell ještě přijde na řadu. Až nám začnou sjednocovat četbu. Až budeme seškrtávat tituly. Zatím mi jazyk těch testů nejvíc připomíná Havlovo ptydepe. Učitelský úředníci nám splichtili absurdní drama skoro pro celou jednu generaci a vůbec nikomu to nevadí!“
Orwella rozebíráme v septimě, Havla v oktávě. Během maturitního semináře se sešli v tématu Jedinec versus totalitní režim. Spolu s Bulgakovem, Pasternakem, Škvoreckým…
Skvělá společnost. Máme tu Sofoklovu Antigonu, jež dala navěky přednost božským zákonům před zákony lidskými a ukázala nám, jak za to budeme platit. Pak Prométhea, který se postavil Diovi, a Sókrata, který se postavil smrti, s patřičným zdůvodněním. A samozřejmě je tu Kristus, vtělené slovo – vždy bude chránit svět před nekonečností absolutní moci.
A po něm všichni ti dělníci slov – teologové, filosofové, básníci a spisovatelé – ti budou za svá svědectví, podobenství a krvavě pravdivé příběhy, které se ve skutečném světě nikdy nestaly, protože se s pomocí boží narodily se v úrodném a požehnaném světě fantazie, popravování, vězněni a posíláni do vyhnanství.
Nedá mi to, pokládám zásadní otázku:
„Proč zrovna spisovatelé? Proč oni tak často nesou kříž?“
„Protože nesmí smlčet pravdu, aby nelhali?“
Vojtěch parafrázuje Seiferta. Jeho slavný projev z roku 1956. Kývnu na souhlas a čekám na další reakce. Blanka mě nezklame.
„Pravdu? Občas taky pohádky.“
„I pohádky v sobě mají pravdivost. Dobré pohádky. Stejně tak fantasy a sci-fi. Jinak bychom tyhle žánry nepotřebovali číst. Ostatně, proč považujeme Orwellovo 1984 za zásadní knihu o totalitní společnosti? Ten příběh nijak zvlášť objevný není…“
„Nejspíš kvůli těm zobecňujícím obrazům a detailům,“ trylkuje Rézinka. „Velký bratr a obrazovka, která všechny sleduje, dvě minuty nenávisti a zfanatizovaný dav, jazyk, který se nevyvíjí, naopak, je uměle osekáván a ztrácí svou výpovědní schopnost…“
„Vizionář Orwell. Neustále ukazoval, na co si máme dát pozor. Mimochodem, když Rézinka zmínila newspeak - mají jazyky totalitních společností nějaké typické rysy?“
„Jsou plné frází a termínů, které souvisí s vládnoucí ideologií. Slova ztrácejí svůj význam. Lidé jsou často nuceni používat na veřejnosti „politicky korektní“ mluvu, která je velmi ostře kontrolována.“
Lukáš je jako vždy precizní. Poděkuji mu úsměvem.
„Ještě něco?“
„Projevy politických vůdců i mediální proslovy jsou často dost negativní,“ říká Janinka, „Hnusný. Namířený na společnýho nepřítele.“
„A to vyprazdňování významů slov, o kterém mluvíte. Můžete ho nějak vysvětlit?“
„Direktivní přidělování pojmů shora? Zautomatizované vyjadřování?“
Magdalénka jako vždy čeká na finále. A jako vždy ho spolutvoří.
„Možná je hlavní důvod to podvojný myšlení. Lidi v totalitním systému jsou nucený říkat něco jinýho, než si myslí. A jakmile uměle oddělíme řeč od myšlení, ztrácí slova smysl a jsou z toho ty absurdní frašky, který psal Havel. Je to jedno z jeho hlavních témat. Zatímco spisovatel významy slov hledá a množí, totalitní systém je likviduje. Nepletu se, paní profesorko?“
„Vy se málokdy pletete, Magdalénko. Už teď byste za mě mohla vzít hodinu a možná byste to zvládla líp než já.“
Přeji všem krásný nový rok 2014. Pokud možno bez newspeaku i bez ptydepe.
Literární seminář pro oktávy (zobr), téma Jedinec a totalita
