K téhle knížce se mi ani nechce nic psát do perexu. Pan Kopfrkingl mě občas straší i ve snech... tak laskavý, tak obětavý... tak dokonalý občan nového světa :).
Ukázka
Po večeři pan Kopfrkingl nebeskou políbil a řekl:
„Pojď, nevýslovná, dřív než se svlékneme, připravíme koupelnu.“
A vzal židli a šli, dívala se na ně kočka.
„Je tu horko,“ řekl pan Kopfrkingl v koupelně a postavil židli pod ventilátor, „ asi jsem to přehnal s topením. Otevři ten ventilátor, drahá.“
Když Lakmé vylezla na židli, pan Kopfrkingl jí pohladil lýtko, hodil jí smyčku na krk a s něžným úsměvem jí řekl:
„Co abych tě, drahá, oběsil.“A
Usmála se na něho dolů, snad mu dobře nerozuměla, on se usmál též, kopl do židle a bylo to.A
Zařaďte z hlediska druhu a žánru, určete téma a čas děje
Spalovač mrtvol je novela s groteskními a hororovými rysy. Děj se odehrává před druhou světovou válkou a během ní, tématem je proměna malého úředníčka v děsivé monstrum ovládané nejen nacistickou ideologií, ale i vlastními bludy. Čtenář si neustále klade otázku: Je pan Kopfrkingl šílenec, nebo své jednání podřizuje vůli vyšší ideologie, které propadl? Možná obojí.
Ukázka, děj, charakteristika a vývoj postav
Ukázka je ze závěru novely - pan Kopfrkingl, až dosud vzorný manžel a otec, začne svou rodinu likvidovat, neboť je pro něj nepohodlná. Pan Kopfrkingl, obyčejný úředník v krematoriu, žije svou prací, nekouří, nepije, zajímá se o tibetskou filosofii a vzorně chodí na lékařské prohlídky. Právě při pravidelných testech na pohlavní choroby, které opakovaně podstupuje, si čtenář poprvé výrazně uvědomí rozpor mezi tím, co o postavě prozrazuje autor a co o sobě mezi řádky prozradí postava sama. Marie, Mili, Zina jsou v tom panoptikálním světě jen figurky, vstupují do děje jakoby ze snových představ hlavního hrdiny. Všimněte si Kopfrkinglova jazyka (nebeská, blažená, nevýslovná) a srovnejte s jeho racionálním jednáním a myšlením. Pan Kopfrkingl přijme nacistickou ideologii stejně oddaně a účelově, jako dříve sloužil „chrámu smrti“ a „šťastné rodině“. Je jednou z typově nejpropracovanějších postav české literatury a jeho zešílení v závěru má jistě i symbolickou rovinu.
Jazyk, kompozice, styl
Autor velmi promyšleně pracuje se stylizací, symboly, alegorií, celý příběh je protkán opakujícími se motivy: potrhlý pár, had hypnotizující dívku, podivné atrakce, návštěvy krematoria a cukráren („rakvičku nebo věneček?“) Neustálý rozpor mezi slovy a skutky, groteskou a hororem vytváří napětí, díky němuž příběh logicky graduje do děsivého závěru.
Literárněhistorický a tematický kontext
Díla o nacismu a pronásledování židů (Lustig, Weil, Škvorecký; Potok, Singer, Styron). A také podivný svět L. Fukse (Pan Theodor Mundstock, Variace na temnou skvrnu), ve kterém se proplétá šílenství s děsivou skutečností. Na podobném rozporu (jsou hrdinovy vize šílenstvím nebo realitou) staví své hororové prózy třeba R. Bradbury, I. Levin nebo S. King.
