Je sobota, den bouří žlutých vest. A přestože Vánoce situaci zklidnily, demonstrace zahýbaly francouzskou politikou. Vkládám glosu, jíž jsem nechtěla rušit předvánoční čas - týká se hlavně studentů a jejich důvodů k protestům.
Už několik týdnů nám záběry z francouzských náměstí připomínají, že země galského kohouta je skutečně vlastí revoluce. Nechci rozebírat důvody, které vedly Francouze na ulici, jen věřím, že distributoři tuzemských mávátek dění pozorně sledují. Davy v ulicích jsou vždy nebezpečné, navíc odhaduji příslušníky žlutých vest spíš na voliče politiků typu Miloše Zemana a Andreje Babiše, proti nimž byly zatím české městské demonstrace namířeny.
Je tu ovšem skupina, která figuruje téměř v každém protestním hnutí – studenti středních a vysokých škol. V tomto případě se ovšem jejich protesty paradoxně míjejí. Zatímco mnozí čeští studenti se obávají, že nás současní ústavní činitelé vzdalují od západoevropských zemí a přibližují Rusku, s jehož totalitní podobou máme špatné zkušenosti, ti francouzští kritizují školskou politiku své vlády, konkrétně reformu, jež vykazuje neklamné známky sociálního inženýrství.
Proč studenti ve Francii na středních i vysokých školách pokračují v protestech, proč hořela škola v Toulouse? Roli hraje i školné pro zahraniční studenty, ale hlavním impulsem je asi drahá reforma, jež spočívá v reorganizaci středoškolského učiva (více společného základu, méně specializace) a v zásazích do přijímání na vysoké školy.
Na francouzských státních univerzitách nejsou přijímací zkoušky, studenti se mohli hlásit kamkoli, v případě velkého zájmu o místa losovali. Kvůli výrazné studijní neúspěšnosti zpracovala Macronova vláda spolu s vysokoškolskými odborníky „pečující“ reformu za miliardu eur: studenti mají na výběr menší množství škol bez udání pořadí; o jejich přijetí mají krom portfolia a studijního projektu, který maturanti tvoří pod dohledem dvou třídních poradců, rozhodovat i doporučující dopisy a hodnocení, jež píše vedení školy na základě podkladů výboru složeného z učitelů, rodičů a studentů. A ještě má mít rozhodující slovo jakási regionální školská komise...
Pokud jste zažili komunistické školství s jeho posudky a kádrováním, tušíte, kam se takový projekt může zvrhnout a oceníte náš systém přijímačak. Ostatně, tenhle moloch spolyká hodně prostředků, z nichž mnohé se cestou mohou zatoulat. Studentská hnutí na to upozorňovala. Francouzští studenti, zvyklí na svobodu a velmi liberální, možná až levicový systém veřejného školství, se zjevně nebojí jen o svou životní úroveň. Bouří se zřejmě i kvůli ztrátě jistých zvyklostí a pocitu, že o jejich životech mají rozhodovat jiní. A takové motivaci by země s totalitní minulostí měly rozumět.
Psáno pro MF DNES, 18. 12. 2018
