Jsou slova krásná a slova silná a slova zbytečná. Ta zbytečná se dají odmést koštětem a žádná chuť po nich nezbude. Ta krásná zdobí a okouzlují, děti si je lepí do památníků. A silná slova? Léčí duši. Uzdravují naši nemohoucnost. Jako svatý Grál.
Zbytečných slov je stále víc. Ztrácejí svůj význam – v úředních lejstrech, v odborných textech, v médiích i na internetu. Dotazníky, žádosti o granty, evaluace, politické komentáře …. Proč? Proč musíme marnit cenný čas nad hromadami papírů a mailů, vyplňovat sáhodlouhé formuláře a doufat, že na konci vyleze nějaký úředník a napíše nám do notýsku velkou tlustou kytičku?
Krásná slova nás dovedou zabavit i rozněžnit. Poučit. Rozveselit. Máme je rádi, jako rádi olizujeme jahodovou zmrzlinu a usrkáváme horkou kávu se šlehačkou. Rádi se opíjíme jejich barvou a vůní, rádi hledáme jejich skryté i odkryté významy. Krásných slov jsou plné knihy a knihovny. Divadla. Filmová plátna. I texty moudrých lidí.
Jen silných slov je pořád poskrovnu. Jsou dobře uloženy v nemnoha příbězích, v několika hrách, v některých básních. Když na ně narazíte, něco se před vámi poodhrne – nějaká záclonka nebo závěs. Otevře se vchod do další místnosti. Zabliká světélko na konci dlouhé temné chodby plné hadů a škorpiónů.
Hledám silná slova. Krásná si užívám. A snažím se vyhýbat těm zbytečným.
Čím dál víc…
