Dnes jsem v DVTV zaregistrovala aktivistu T. Peszynského. Hovořil o dopise, který mu poslala Naďa Savčenko. Klikla jsem na blogy pana P. - a našla texty typu: XY je zlý a podlý - XZ je hodný a čestný. Jazykem připomínají leporela.
K dopisu samotnému - pan Peszynský napsal paní Savčenko, že se stydí za svého prezidenta, který se odmítá vyjádřit k její kauze, protože nezná podrobnosti, ona mu odpověděla, že prezident je možná větší zločinec než ona a že skončí u soudu v Haagu. To vše proběhlo za poměrně slušné asistence médií, kterou tedy nechápu.
Pomiňme fakt, že čeština pana Peszynského je poněkud kostrbatá, přesto se tento pán vyjadřuje k zásadním politickým tématům naší země bez špetky pochybností. Děsí mě jazyk jeho článků. Pokud čtu v pohádce o Smolíčkovi, že jeskyňky jsou zlé a ošklivé, nezarazí mě to, jde o pohádku. Pokud se dozvím, že Jeníček a Mařenka šoupli ježibabu do pece, slzu neuroním, jde přece o pohádku. Ale pokud mi někdo říká, že ten a ten je zlý a ošklivý a měli by ho šoupnout do pece, zarazím se - tady přece nejde o pohádku.
Pan Peszynsky zjevně ovlivňuje jistou část mládeže. Té mládeže, která na se na demonstracích stylizuje do role bojovníků proti Temnotě, Zlu a Nenávisti. Jazyk nových bojovníků je podobně jednoduchý a plochý - možná nekopíruje přímo leporela, ale určitě se inspiruje v jednoduchých fantasy příbězích.
Černobílé vidění je pro dnešní dobu typické - a je velmi nebezpečné.
Možná by bylo dobré, kdyby noví bojovníci proti Zlu místo článků pana Peszynského zalistovali v J. R. R. Tolkienovi. Jeho jazyk, filosofie i charakteristiky hrdinů a zlosynů jsou výrazně bohatší a paralely boje Dobra se Zlem možná ještě zřetelnější, než byly za II. světové války.
Přemýšlím, kterou postavu z téhle knihy mi pan Peszynsky připomíná. Ach ano, už to mám...
Vám ostatním, kteří mate rádi příběhy o Dobru a Zlu, doporučuji kapitolu z Návratu krále - Černá brána se otevírá.
Pohádky jsou pěkné, ale nechme je dětem. My dospělí bychom měli číst romány.
