17. 11. 2015 jsem si se zájmem poslechla dva projevy. Ten první je v médiích zmiňován v souvislosti s demonstrací na Albertově a okolnosti přebíjejí jeho obsah. Ten druhý příliš zmiňován není. Jaké informace nám skutečně nabízejí?
Prezident Zeman v proslovu na Albertově uctil oběti pařížského masakru (na Národní jsme 1989 dostali "obuškovou" nakládačku, toto byl skutečně masakr - byť jsem loni s prezidentem polemizovala, letos musím souhlasit) a vzpomněl na dvě totality - nacistickou a komunistickou. Při té příležitosti se zmínil, že náš národ si zaslouží, aby si vládl sám.
Poté oznámil občanům (nejen demonstrantům, kteří byli pečlivě selektováni), že český národ není xenofobní, neb tu přece žije mnoho cizinců, proti kterým Češi neprotestují - jejich kultura totiž není kulturou nenávisti. Prohlásil, že každý člověk má právo říkat vlastní názor a nedbat na manipulaci ani manipulátory veřejného mínění. Vyjádřil údiv nad tím, že je mezi migranty proudícími do Evropy tolik zdravých mladých mužů, kteří by mohli bojovat proti svému nepříteli ve své zemi. Na závěr si tradičně rýpl do novinářů a naznačil, že stádo se vyjadřuje tupým řevem a bučením a že v loňském roce na Albertově takové stádo potkal. Protože jsem tam loni byla a napsala o tom článek, přikládám.
Na Albertov prý nebyli vpuštěni neprověření návštěvníci. Asi je to škoda, nicméně publikum se chovalo celkem příčetně - neslyšela jsem výkřiky ani zvířecí zvuky (občas zaznělo: "Ať žije Zeman"). Zřejmě došlo k incidentům, ale k těm dojde na takových akcích vždy.
Profesor Putna se ve svém projevu soustředil privátně na osobu českého prezidenta. Oznámil demonstrantům, že prezident stál na pódiu se zástupcem českých fašistů, což je historický mezník. Přidal několik dějinných paralel (1938 - hnědá špína, Vlajka, slušný člověk Hácha a neslušný Zeman atd.) Odvolal se na ideály TGM i V. Havla. Projev zakončil tradiční pravdou a láskou, jakož i citátem: "Tenhle národ vás přežije, pane Zemane."
Publikum bylo hlučné a výbušné. Odpovídalo křikem a skandováním hesel.
Tolik zpráva o dvou projevech. Jako češtinářka kladu studentům na srdce, aby si všímali argumentační zdatnosti řečníků, jejich slovníku, způsobu, jakým staví věty, i manipulačních technik, zjevných i skrytých. Dobrý řečník i diskutér by měl hovořit o problému, nabízet řešení, nikoli útočit na konkrétní osobu.
Po rozboru obou projevů je pro mě vítězem duelu jednoznačně prezident. Argumentoval věcně a logicky, vyhýbal se negaci a útokům na konkrétní jednotlivce, jeho slovní zásoba byla velmi dobrá a nezatížená frázemi či zprofanovanými hesly. Jistou manipulaci jsem samozřejmě odhalila, ale byla to manipulace skrytá do ironie - ostatně každý člověk, který sděluje svůj názor, jistým způsobem manipuluje.
Profesor Putna, jehož Českou katolickou literaturu čtu velmi ráda, mě naopak trošku vystrašil. Marně jsem v jeho projevu hledala racionální argumenty, byl celý vystaven na emocích a historických obrazech. V literatuře jsou to užitečné a osvědčené prostředky. U veřejných řečníků mi jejich použití ovšem také evokuje jisté paralely - a jsou to paralely, z nichž mě mrazí.
související články:
http://valikova.blog.idnes.cz/c/435460/Nastvat-nekolika-vetami-vsechny-demonstranty-z-Narodni-slusny-vykon.html
http://valikova.blog.idnes.cz/c/435784/albertov-17-11-2014-misto-vzpominky-sraz-fotbalovych-fanousku.html
