Stále častěji jsou někteří evropští politici káráni za to, že se "odklánějí od západu a směřují na východ". Mnohdy se právě tito politici netají sympatiemi k britské a americké formě demokracie. Kde je tedy vlastně ten ZÁPAD?
Miluji Británii i USA. Od dětství.
Británie nám dala Shakespeara, G. B. Shawa, Austenovou a sestry Brönteovy, Sherlocka Holmese, J. R. R. Tolkiena a Winstona Churchilla. A také nejstarší evropský demokratický systém, založený na zvykovém právu. Máme jí být za co vděční.
Amerika zase v postavě westernové hrdiny oživila starý pohádkový mýtus o muži, který statečně bojuje proti přesile, a dokázala ho udržet po celé 20. století, zatímco mnozí v Evropě křičeli, že příběh je mrtev a etika nemá s literaturou nic společného. Copak nemilujeme Sedm statečných, Podraz, Keseyho Vyhoďme ho z kola ven či Hanebné pancharty? Americký volební systém je už přes dvě stě let pevně zakotven v ústavě a s výjimkou občanské války funguje bez větších excesů.
Jinak řečeno, Británie i USA se zatím nikdy znenadání neprobudily v totalitě.
Když tedy političtí komentátoři i sami politici nálepkují jiné za "směřování na východ", měli by nejdříve vysvětlit, co ty pojmy VÝCHOD a ZÁPAD znamenají. Nemohu se ubránit pocitu, že západem je mnohdy míněna střední či středozápadní Evropa. Země, které leží na západ od ČR. Jenže od nich na západ se zase nachází Británie. Od Británie na západ leží USA. A od USA na západ, za Tichým oceánem, najdeme Japonsko, Čínu, Indii a Rusko.
Protože země je kulatá...
Můžeme, spolu s Tolkienem, vnímat ZÁPAD jako obránce starých osvědčených hodnot, které formovaly naši civilizaci. Pak jsou ovšem Británie a USA stejným garantem západních hodnot jako stará dobrá Evropa.
Můžeme se jen dohadovat o tom, která ze západních demokracií je ta "NEJZÁPADNĚJŠÍ".
