Roste počet nedonošených dětí. Zatímco v roce 2000 jich bylo asi 5%, nyní se číslo pohybuje kolem 8-10%. Odborníci a média tvrdí, že za to mohou IVF oplodnění (respektive vícečená těhotenství) a vyšší věk matek. Ale předčasný porod, který je hlavním viníkem, může postihnout kteroukoli budoucí maminku.
Varování: články PPP (Proti předčasným porodům) jsou určené pro budoucí maminky - muži čtou na vlastní nebezpečí!
Píše se o domácích porodech, píše se o IVF oplodnění, píše se o nedonošených dětech a inkubátorech, ale riziková těhotenství a předčasné porody jsou stále někde v pozadí. Takové porodnické popelky. Přitom platí jednoduchá rovnice- čím méně předčasných porodů, tím méně nedonošených dětí.
Asi měsíc sbírám informace a píšu o PP článek. Než vyjde, udělám si takovou malou kampaň a pověsím starší články. Svou kampaň jsem nazvala PPP - Proti předčasným porodům. A prosím muže, aby buď nečetli nebo posuzovali shovívavě. Jedná se o závažný problém, který se jich ovšem netýká.
Příběh Terezy, která potřebovala „otočit mozek“.
Tento příběh je staršího data, začal ještě před listopadem 1989. Jeho hrdinka Tereza zažila první předčasný porod na hranici potratu (ve 26. týdnu těhotenství) ve dvaadvaceti letech. Dítě žilo několik dní a Tereza se dlouho vzpamatovávala. Po pěti letech znovu otěhotněla. Byla vystrašená, nevěřila si, hned v začátku těhotenství přesvědčila lékaře, aby jí udělali serkláž (steh na děložním čípku), přestože potíže neočekávali. V 18. týdnu ležela Tereza na oddělení rizikových těhotenství znovu s diagnózou hrozící předčasný porod a zůstala tam až do 37. Téměř pět měsíců.
„Nejhorší je to věčné přemýšlení. Donosím to, nedonosím… Ležíte v posteli, nemůžete nic dělat, jen číst, učit se, koukat na televizi. Přitom hlídáte, jestli vám pravidelně netvrdne břicho, jestli si nemáte říct o magnéziovou injekci, jestli necítíte tlak v podbřišku. Lékaři vás nabádají, že máte být v pohodě, že stres škodí, ale jak to udělat, to vám většinou neporadí“.
Tereza ležela na špalcích, patnáct centimetrů vysokých podstavcích, které se dávají pod nohy postele. Visela v ní jako netopýr. „Mohla jsem jen na záchod a jednou denně k telefonu. Prvních čtrnáct dní jsem probrečela, ale pak se to nějak zlomilo, zvykla jsem si na řád, na oddělení, kde panovala příjemná atmosféra (žádné ranní buzení, spaly jsme až do snídaně), na vlídný personál. Ale především jsem začala bezmezně věřit lékaři, který byl v té době šéfem oddělení. Vlastně jsem měla při té smůle veliké štěstí, potkala jsem doktora, který mě zvládl a přesvědčil, že to zvládnu já. Jednoduše mi „otočil mozek“. Jáchym se nakonec narodil v jednačtyřicátém týdnu těhotenství, zdravý, veselý, donošený.“
Při třetím těhotenství se historie zase opakovala, opět se začal zkracovat čípek a objevovaly se předčasné stahy, ale Tereza si více věřila. A lékař, který jí pomohl donosit druhé dítě, svou pacientku lépe znal. Do jedenatřicátého týdne vydržela Tereza doma, pak se začal rozebíhat předčasný porod. Tereza dostala partusuisten a kortikoidy, které měly podpořit plíce novorozence, diagnostikovali jí těhotenskou cukrovku a počínající preeklempsii. Vydržela ještě šest týdnů, rodila v sedmatřicátém. Dodnes je přesvědčená, že nebýt pravidelných návštěv jejího lékaře, který jí zpočátku pro jistotu chodil „otáčet mozek“ každý den, narodila by se Kristýnka jistě mnohem dříve.
Terezin příběh je především příběhem o lidském přístupu a důvěře, hodnotách, které mají zásadní a uzdravující moc a žádné léky je nenahradí.
Co je předčasný porod
Dříve každý porod od 28. týdne těhotenství do týdne 37. Nyní už lékaři zachraňují i velmi nezralé nedonošence, hranice potratu se tedy snížila a za předčasný porod se počítají porody od 24. do 37. týdne těhotenství.
Tato diagnóza se většinou objevuje až ve druhém trimestru, často je podchycena právě kvůli již prodělanému předčasnému porodu či pozdnímu potratu nebo jiným obtížím v těhotenství. Pokud lékaři tento problém zachytí, většinou posílají těhotnou do tzv. perinatologických center, která poskytují specializovanou péči matce i nedonošeným dětem.
Nejčastější příčiny předčasných porodů:
Infekce , inkompetence (nedostatečnost) děložního hrdla spojená s předčasnými stahy, anomálie a deformace dělohy, interní a imunologické problémy, vícečetné těhotenství, pozdější věk matky, sociální problémy, kouření, drogy, alkohol, zvýšená tělesná námaha a stres
Projevy předčasného porodu – kdy jet do nemocnice:
Pokud vás lékaři upozorní, že se u vás objevil některý z rizikových faktorů a že by vám mohl hrozit předčasný porod, snažte se příliš nepozorovat.
Při určitých obtížích byste ovšem měli okamžitě kontaktovat lékaře, respektive odjet do porodnice (v nízkých týdnech raději rovnou do perinatologického centra):
Pokud máte časté a pravidelné předčasné kontrakce („tvrdnutí břicha“) V normě je dvanáct kontrakcí za den. Pokud břicho ztvrdne čtyřikrát za hodinu, jeďte do porodnice. Pokud ztvrdne čtyřikrát za 30 minut, může začínat předčasný porod.
Cítíte-li nezvyklé zádové či křížové bolesti, tlak v pánvi, bolesti, které vystřelují do stehen či do třísel - Objeví-li se krvácení, krvavý či vodnatý výtok (tady může jít o infekci) - Odteče-li plodová voda
Jak se předčasný porod „léčí“, tedy zastavuje:
Lékař nejdříve provede vyšetření, udělá stěry a odběry a vyhodnotí stupeň rizika a všechny okolnosti.
Klid na lůžku - v určitých případech vás mohou několik dní nechat na porodním sále pod „zostřeným dozorem“. Někdy je dále nutná hospitalizace, jindy stačí domácí péče.
Léky – lékaři vám pravděpodobně podají tokolytika (hlavně magnesium) na zklidnění děložní činnosti, antibiotika na přeléčení infekce, případně kortikosteroidy kvůli dozrávání plic novorozence.
Psáno pro Betynku
Příště o cestách do nemocnice a perinatologických centrech
