Terazky: A terazky mi povedztě, Kefalín, čo sú to tie európske hodnoty? Čo sa pod tými slovami skrýva? Vietě to, Kefalín?“ Kefalín: „No, to myslím, že vím, soudruhu majore!“ Terazky: „To rozprávajtě svojej starej matěri...
... Ja som majorom a neviem nič. A povedztě, čo vy si predstavujetě pod tým slovom absurdný?“ „Sloužím lidu, soudruhu majore. To bych raději nerozváděl.“
Také vás v poslední době často přepadají hlášky z Černých baronů a Tankového praporu, případně se rovnou modifikují na současné poměry? Možná to bude nějaká infekce, ale major Terazky se v mé hlavě začíná zabydlovat přímo nebezpečně. Z jeho hovorů s Kefalínem jsem nikdy nebyla moudrá. Je to hlupák, který neví, čemu slouží, nebo je to naopak vychytralý oportunista, který si roli občasného blba náležitě užívá?
Nevím, a major Terazky už mi zřejmě neodpoví. Škoda, mám ho raději než samotného Švejka. Jeho otázky míří pod povrch jevů a matou i ostřílené, politicky nespolehlivé dezoláty, pardon, pétépáky. Trochu se mi v posledních týdnech pomíchala přítomnost s minulostí, jak nás všechny ty demonstrace a připomínky revolučních dní v předvečer prezidentské volby vracely do časů našeho mládí. Na vojně jsem sice nebyla, ale povedené hlášky důstojníků z vojenské katedry jsem povinně poslouchala na každém studentském mejdanu. Tak možná proto.
Ale zpět k evropským hodnotám, na něž se ptá major Terazky vojína Kefalína. Které to jsou? Za mého dospívání jsme se ve škole učili Kodex mladého budovatele komunismu nebo jak se ten škvár jmenoval, zatímco mi babička vtloukala do hlavy křesťanské Desatero. Na zkouškách jsme odříkávali zásady marxismu-leninismu i principy vědeckého komunismu, v soukromí si hráli na Orwellova prasata. Doublethink byl náš denní chleba. Moje generace s ním vyrůstala a doufala, že se ho v roce 1989 zbavila.
Dnes se politici zprava zleva ohánějí evropskými hodnotami či hodnotami Západu, ale jsou někde jasně vyjmenované? Patří k nim ještě láska, víra, naděje? Nezabiješ a nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému? Najdou tu ještě místo tolerance k jinému názoru, svoboda slova i vyznání či touha dojít k pravdivému poznání, byť s vědomím, že lidská pravda i poznání mají svá omezení? Je „liberální“ demokracie stále ještě systémem, v němž mají voliči různých subjektů stejná práva a stejnou hodnotu a v níž je válka považována za krajní řešení konfliktů?
Jsem zmatená. A obávám se, že ani vojín Kefalín by dnes na mnoho věcí neznal odpovědi. Možná by je však znal major Terazky a dál by spokojeně hrál hlupáka, protože tahle role se v naší kotlince historicky osvědčila. Bohužel.
Psáno pro MF Dnes, 16. 2. 2023
