Dva dny po Květné neděli jsem přes meet, za pomoci hutné power pointové prezentace vysvětlovala kvintě události jednotlivých dní Svatého týdne, které vedly k odsouzení a ukřižování Ježíše Krista.
A protože septimáni právě dostali otázky k Bulgakovově Mistru a Markétce, kde Ješua Ha Nocri rozmlouvá s Pilátem a Woland v průběhu pravoslavných Velikonoc pokouší komunistickou Moskvu, protáhla jsem tím starým příběhem pro jistotu i je. Aby nedopadli jako Ivan Bezprizorný, který v Boha nevěří a s existencí ďábla nepočítá, dokud ho nepotká v parku na lavičce.
Samozřejmě jsem se zeptala, na co se ptám pokaždé, když tenhle příběh připomínám: proč vlastně toho chlápka před téměř dvěma tisíci let ukřižovali? Co tak strašného provedl svým souvěrcům, že ho odsoudili, vyvrhli a předhodili úředníkovi okupační velmoci, který se z odpovědnosti za jeho smrt marně snažil vyvléknout?
Mladší i starší studenty otázka zaskočila. Násilník to nebyl, ač likvidací nákupního centra v jeruzalémském chrámu zřejmě popudil hodně měšťanek. Proti světské moci se otevřeně nestavěl, za politiku ho tedy nesejmuli. Náboženství bral vážně, dokonce ve jménu Boha Judeje uzdravoval nemocné a konal zázraky. Jakého zločinu se tedy dopustil, že vlastní lidé žádali jeho krev?
V normální hodině bych nutila studenty psát úvahy a připravila půdu pro odpověď, ale online výuka má svá specifika. Představte si člověka, řekla jsem mikrofonu, zatímco na sdílené obrazovce zářil Jesus Christ Superstar, který odmítne respektovat zavedená pravidla komunity a přijde s novými. Nařízení, zákony, předpisy ignoruje s tím, že jsou pro lidi stejně nepodstatné, jako je teď pro vás nepodstatný školní řád, pevně dané termíny klasifikací či maturitního kolotoče. Důležité je mít rád sebe a své bližní, starat se o to, co nás zajímá, a učit se pro sebe, nikoli pro formální zkoušky. A teď mi povězte, jak končí lidé, kteří tak okatě ruší zavedené pořádky?
Špatně, vypadlo po meetu z kvintánů i septimánů. Proč? Protože ohrožují strážce starých pořádků, kteří se bojí o svou moc, nejen politickou. Tenhle příběh se totiž pořád vrací, jeho pravdivost okusí dříve či později každý, kdo něco dělá poctivě, kdo lidem nabízí srdce. Proto máme v umění tolik kristovských paralel. Proto se lidé dívají na kříž a vidí vlastní naděje, bitvy a selhání.
O letošních podivných Velikonocích budeme vyprávět dalším generacím. Ukažme proto v jejich čase dětem či vnoučatům ten starý příběh, v němž občas hrajeme různé role a který nám připomíná, že dobro a zlo nejsou relativní pojmy, vnitřní svoboda překoná světskou moc a každá chyba se dá napravit, pokud ji napravit chceme.
