Jeden diskutér mi vytkl, že už na blog nevěším články o literatuře ani vlastní prózu. Věc se má tak, že se pokouším napsat román o školství a češtinářích. Zasloužili by si to. Vkládám tedy krátkou ukázku a prosím o laskavost :).
Blázinec zvaný státní maturita z češtiny nás skutečně dostihl značně nepřipravené.
Nejdříve palba testů. Klára z nich od začátku šílela. Tvrdila, že jí rozbíjejí mozek a že vyšší úroveň, která měla původně nahradit přijímací zkoušky na vysoké školy, je pro cvičené orangutany.
„Kopec pojmů, který medik nebo právník nikdy nepoužije. Vždyť metaforu od metonymie občas nerozeznám ani já? K čemu budou architektovi epanastrofy, epifory a hromada literárních ismů, Terezo? Máme je přece naučit číst, mluvit a psát? Nebo se pletu?“
Jenže naše škola šla do vyšší úrovně povinně jako jeden muž. Interní příkaz ředitele Melichara.
Vedly jsme s Klárou v druhém roce státní maturity dvě paralelní oktávy. Alžbětka, Daniel, Bára, Josef, Margaretka, Jitka a Tadeáš se čile připravovali na souboj se systémem.
Naše hodiny se občas podobaly nácviku spartakiády.
„Navíc si ty otázky musim překládat do češtiny, Terezo. A odpovědi jsou nejednoznačný. Jak můžeš chtít v testu výklad básně Emily Dickinsonový? Dyť o jejích verších se i kritici bojí mluvit konkrétně? Ale Cermat ne - je to o lásce, o víře nebo o věčnosti, milý studente, no jen zatrhni správnou odpověď! Ty nejchytřejší se zaseknou a budou zaškrtávat menšinový odpovědi a sociálně inteligentní lemplové se prostě budou trefovat. Tohle není čeština, to je zkouška jednotnýho myšlení.“
„Orwell by měl radost.“ vzdychla jsem tenkrát odevzdaně.
"Orwell ještě přijde na řadu. Až nám začnou sjednocovat četbu. Až budeme seškrtávat tituly. Zatím je to celý o Havlovu ptydepe. Učitelský úředníci splichtili absurdní drama a my ho máme režírovat!“
Orwella čtou studenti v septimě, Havla v oktávě. Oba jsem letos v dosud nezakázaném maturitním semináři zařadila do tématu Jedinec a moc.
Začali jsme samozřejmě Antigonou, Sókratem a Kristem…
A po nich všichni ti dělníci slov, kteří budou za svá svědectví a krvavě pravdivé příběhy popravování, vězněni a posíláni do vyhnanství.
„Proč zrovna spisovatelé? Proč oni tak často nesou ten tesařův kříž?“
„Protože nesmí smlčet pravdu?“
Vojtěch parafrázuje Seifertův slavný projev z roku 1956. Kývnu na souhlas a čekám na další reakce. Tomáš mě nezklame.
„Dyť sou to vymyšlený příběhy. Často. Mistr a Markétka je fakt hodně ulítlej, čaroděje máte přece ve fantasy. A 1984 je sci-fi o budoucnosti.“
„Spíš dystopická vize budoucnosti. Ten příběh nijak zvlášť objevný není, uznávám, jeho význam je v něčem jiném…“
„Zobecňující obrazy?“ trylkuje Réza. „Velký bratr a obrazovka, která všechny sleduje, pět minut nenávisti, zfanatizovaný dav, který vykřikuje hesla, jazyk, který se nevyvíjí, naopak je uměle osekáván a ztrácí výpovědní schopnost…“
„Tak. 1984 nám ukazuje, na co si dát pozor. Co hlídat. Mimochodem, když Rézinka zmínila newspeak - mají jazyky totalitních společností nějaké typické rysy?“
„Jsou plné frází a termínů, které souvisí s vládnoucí ideologií. Slova ztrácejí svůj význam. Lidé jsou nuceni používat na veřejnosti „politicky korektní“ mluvu, která je velmi ostře kontrolována.“
Lukáš je jako vždy precizní. Kývnu na souhlas.
„Ještě něco?“
„Projevy politických vůdců i mediální proslovy jsou často negativní,“ říká Janinka, „Hnusný. Namířený na společnýho nepřítele, který lidi spojuje v nenávisti a zlobě.“
„A to vyprazdňování významů slov, o kterém mluvíte. Můžete ho nějak vysvětlit?“
„Direktivní přidělování pojmů shora? Zautomatizované vyjadřování?“
Vojtěch perlí.
Markétka jako vždy čeká na finále.
„Možná je hlavní důvod to podvojný myšlení. Doublethink. Lidi v totalitním systému jsou nucený říkat něco jinýho, než si myslí. Respektive myslet podvojně a obojímu věřit. A jakmile uměle oddělíme řeč od myšlení, ztrácí slova smysl a jsou z toho ty absurdní frašky, který psal Havel. Je to jedno z jeho hlavních témat. Zatímco spisovatel významy slov hledá a množí, totalitní systém je likviduje.“
„Výborně, Markéto. A proč to ten totalitní systém lidem dělá. Proč jim odděluje jazyk od myšlení?“
„Protože blbejm se líp vládne,“ odtuší Markétka lakonicky.
Aneb jak stručně vyložit Komenského přes Orwella. Aspoň že maturanti jsou v obraze…
Úryvek z dlouhého textu, na kterém pracuji... osoby a události jsou samozřejmě smyšlené, víceméně. Negativní komentáře si schovejte, abych se nezasekla. Děkuji.
