Tak nám skončila Hra o trůny. Petice žádající o přetočení poslední řady měla včera milion podpisů, předpokládám, že dnes se číslo zdvojnásobí. Kdo poslední díl ještě neviděl, nechť tento blog zatím nečte.
"Co spojuje lidi? Vojska? Zlato? Prapory? Ne. Příběhy. Na světě není nic silnějšího než dobrý příběh. Ten nic nezastaví. Ani nepřítel ho neporazí..."
Takto promlouvá Tyrion Lannister před radou mocných, kteří mají v rukou budoucnost Západozemí. Radí jim, aby nového krále zvolili. A aby se volba krále stala zvykem. Děti králů občas propadají šílenství či se jinak nepovedou a říše potom trpí. Není to ještě demokracie, spíš to připomíná volbu císaře říše římské sborem kurfiřtů, ale je to rozhodně určitá pojistka či ochrana před tyrany všeho druhu, ať už by se narodili jako Lannisterové, Targaryeni či Starkové.
Osmá řada Hry o trůny vyvolává vášně, část fanoušků žádá její přetočení, část si rve vlasy, neb pojmenovala své dítě po „nesprávně“ se vyvíjející postavě. Jako obvykle lidé zaměňují příběh za realitu a nevědomky tak potvrzují Tyrionova slova – nic lidi nespojuje tolik jako dobrý příběh.
Protože i ty rozdílné názory dokazují, že příběhy jsou stále živé a dokážou strhnout miliony nadšenců. A to je skvělá zpráva. Ve 20. století bylo v módě odsouvat příběhy do pozadí, preferovat v literatuře experimenty a hru se slovy, relativizovat etiku hrdinů. Žánr fantasy příběhy vzkřísil v jejich nejsilnější podobě, znovu na nich lidem dokazoval a dokazuje, že boj dobra se zlem má smysl v každé době a v každé dimenzi. Že je občas nutné poprat se s celým světem nebo alespoň děsivou přesilou. Že se člověk nikdy nemá vzdávat. A že musíme být neustále na pozoru, zda nás někdo nebo něco nevede zrádným směrem, širokou cestou k bráně zla.
Poslední díl seriálu vyvádí Západozemí ze středověku do modernější doby a příběh Hry o trůny z žánru fantasy do reálnějších kulis. Drak odlétá. Tyrani a potenciální diktátoři různých kategorií byli zlikvidováni (jistě se vbrzku začnou líhnout noví, protože boj se zlem je nekonečný), poslední potomek silného panovnického rodu je kvůli zažehnání občanské války i pocitu bezpečí nových vládců uklizen na bezpečné místo (pokud se cesta ke konstituční monarchii nezdaří, vždycky se může vrátit nebo Západozemí zanechá nějakého bastarda, s jehož matkou se tajně ožení, a země bude mít dědice starých králů) a noví králové i ministři začínají vládnout.
Většina z nich jsou relativně slušní lidé, kteří na cestě za mocí urazili veliký kus cesty a v boji se svými handicapy překonali mnoho překážek. A věrní diváci si zaslouží naději, že v Západozemí na čas zavládne mír, byť tu nebudou vládnout hrdinové bez bázně a poskvrnky a charizmatičtí strůjci krásných nových světů.
Ti prozíravější ovšem vědí, že nic netrvá věčně, moc korumpuje i ty nejsilnější charaktery a dobré příběhy nikdy nekončí.
Ostatně autor knižní předlohy první části seriálu George R. R. Martin dva poslední díly ještě nedopsal. Uvidíme, zda "jeho" hrdinové dospějí tam, kam došli ti seriáloví, nebo nás čeká nějaké zásadní překvapení.
