Počet nedonošených dětí za posledních patnáct let narostl téměř dvojnásobně, předčasně se rodí každé dvanácté dítě v republice. Stále nedosahujeme celosvětového průměru (10 procent), ale už ho pomalu doháníme.
Odborníci udávají mnoho příčin tohoto stavu – pozdní věk rodiček, větší množství vícečetných těhotenství daných metodami umělého oplodnění, infekce, zhoršující se funkčnost rodin a z toho plynoucí stres, který budoucím matkám nepomáhá. Současně ovšem lékaři připouštějí, že předčasný porod je pro ně stále velkou neznámou – nevědí, co jej přesně vyvolává, nedokážou jej bezpečně odhadnout. I bez jmenovaných přitěžujících faktorů mezi námi vždy bude určité procento žen, pro něž donosit dítě do termínu je téměř nadlidský úkol.
Zázraky medicíny
Neonatologové a pediatři ve specializovaných centrech dokážou dnes zachránit děti s velmi malou porodní váhou. To ovšem neřeší problém předčasných porodů, respektive matek, které jsou jím ohroženy. Dříve byly velmi často preventivně hospitalizovány na speciálních odděleních porodnic. To je ovšem drahá záležitost, i proto zřejmě počty těchto lůžek mírně klesly a spoléhá se více na náhodu a vyspělou lékařskou vědu, která je schopna zachraňovat stále nezralejší novorozence se stále lepšími výsledky.
A pak je tu ještě jeden faktor, o němž se články většinou nezmiňují. Ohrožené budoucí maminky mnohdy neznají všechna rizika svého stavu, potýkají se s nedostatkem informací a hlavně se strachem. Přitom právě dobrý psychický stav a osvícené lékařské vedení může předčasný porod výrazně oddálit.
Lékaři a sestry na odděleních rizikových těhotenství mají dvojí odpovědnost a několikerou kvalifikaci. Pečují o matky i jejich budoucí potomky a musí ovládat nejen gynekologii a neonatologii, ale také praktickou psychologii a psychiatrii a v některých případech i jiné hraniční disciplíny. Velmi často se totiž podílejí na zázracích. Třeba když se jim podaří přesvědčit čekatelku po několika předčasných porodech, že tentokrát to dobře dopadne, a dítě se narodí v termínu. Ti moudří a zkušení vědí, že musí pečovat nejen o tělo, ale také o hlavy budoucích maminek, posilovat jejich víru, vůli a odhodlání. A tohle zlaté pravidlo platí ve veškeré medicíně.
Málo děkujeme svým lékařům. A dvojnásobně bychom měli děkovat těm, kteří nám kromě rozbitého kolena, zlomené nohy, bolavého žaludku či srdce ošetřili také duši. Kteří nám věnovali nadstandardní péči nikoli hmotnou, ale tu vnitřní, zásadní, osobní, podloženou mnohaletými zkušenostmi. Tu, kterou mohli dát jedině oni. Mysleme na ně s láskou a vděčností a neberme jejich pomoc jako samozřejmost.
Psáno pro MF DNES, 2. 3. 2019
Článek je věnovaný MUDr. Pavlu Šmeralovi st., který třicet dva let pracoval v ÚPMD Podolí, dalších osmnáct v pražském GynCentru a loni v srpnu oslavil pěkně kulaté narozeniny :)
