Médea byla princezna z Kolchidy, čarodějka, která kvůli lásce podvedla otce a způsobila smrt nevlastního bratra. Stala se Iásonovou ženou, porodila mu ve vyhnanství dvě děti.
A potom Iáson usoudil, že mladá dcera krále Kreonta z Korintu by byla vhodnější manželkou pro hrdinu bez domova, a Médeu zapudil. Nejdříve ji chtěl vyhnat i s oběma syny, potom došel k názoru, že princové mohou vyrůstat s ním v Korintu a odejít má jen matka.
Tak se z Médey stala jedna z nejzrůdnějších vražedkyň starověku. Ze smrti synů obvinila Iásona. On ji zavrhl a ještě chtěl připravit o děti, které by vychovával po boku mladší sokyně. Pro silnou ženu zmítanou vášněmi zcela nepřijatelná představa.
Mýty a pohádky nemáme proto, aby z nich filmaři vyráběli odvary bez chuti či politické agitky, ale abychom se z nich poučili. Příběhy, jež přežily tisíciletí, v sobě mají zakódované obrazy skutečnosti, které se stále opakují. V tomto případě jde o obraz zoufalé matky, která je v beznadějné situaci a řeší ji pod tlakem, ve víru negativních emocí, pološílená. Něco podobného může právě prožívat vaše sousedka či příbuzná.
Naše civilizované jedenadvacáté století se totiž k matkám nechová vždy korektně. Zatímco dříve musely opustit rodinu či se jako manželky znemožnit, aby o děti přišly, dnes stačí, aby se bohatý a vlivný otec rozhodl ke změně životní cesty, a začne kolotoč soudů o péči. A protože moderní ideologie nečiní zásadní rozdíl mezi muži a ženami, i respektovaná zásada, že dítě do šesti let patří k rodičce, vzala postupně za své. A mnozí otcové, často ve vyšším postavení a s vyšším příjmem než má matka, tlačí ženy proti jejich vůli ke střídavé péči, či dokonce žádají o výhradní právo na výchovu. Čím menší je dítě, tím děsivější stavy matka prožívá. A není pak těžké dokázat u soudu její nevyrovnanost.
Vzpomínám, jak o střídavou péči navzdory domluvě požádal otec mých dětí, dceři bylo osm. Zachovala jsem si zdravý rozum jen díky lékaři, který o má těhotenství mnoho měsíců pečoval v porodnici. „Na penězích nezáleží,“ řekl mi tenkrát. „A máma je jenom jedna.“ Ne každá rozvádějící se matka má v krizi takovou oporu.
V roce 2010 se jistá žena pokusila otrávit svou šestiletou dceru fridexem po jejím návratu od otce. Soud tenkrát rozhodl o střídavé péči, matka situaci neunesla. Letošní Vánoce jsou poznamenané krkonošskou tragédií čtyřicetileté matky a tříletého syna, který měl být podle dostupných údajů soudem svěřen do péče otce. Jakkoli jednání těchto žen považujeme za hrůzné, nevíme, čím si prošly, jaké strašlivé stavy beznaděje prožívaly. Co tomu všemu předcházelo. Mysleme na Médeu…
Psáno pro MF Dnes, 5. 1. 2022
