Nejpropíranější učitelskou kauzou posledních dnů je případ češtinářky Martiny Bednářové. Ta v hodině slohu vysvětlovala osmákům válku na Ukrajině poněkud svérázným způsobem. Její výklad si žáci nahráli a zveřejnili.
Ředitelka školy pak oznámila učitelce překážku na straně zaměstnavatele a chystala se dát jí výpověď. Učitelka ale poslala ředitelce neschopenku, najala si právničku a zřejmě se bude se školou soudit.
Budiž řečeno hned na počátku: Nesouhlasím s tezemi, které češtinářka Bednářová vypouštěla v hodině slohu. Agresivní válka do civilizované komunikace mezi národy nepatří, tisíce mrtvých i rozvrácené životy civilistů padají na hlavu útočníka. To je fakt, který by ve škole neměl být zpochybňován.
Zaskočila mě ale politicko-mediální masáž, jež kauzu Bednářové provází. Ředitelka Základní školy Na Dlouhém lánu i žák, který učitelku natočil, dostali pochvalu od starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře, ministra školství Petra Gazdíka i několika školských expertů. Nejvýrazněji se ozývá Bob Kartous, šéf Českých elfů a ředitel Pražského inovačního institutu. Péče o směr českého vzdělávání a boj s nesprávnými názory patří dlouhodobě do sféry jeho zájmů.
Kartous v posledních dnech vyslovil několik pozoruhodných tezí. To, že je učitel zvláštní druh občana, kterému neprojde totéž co jiným, víme už z dob předlistopadových, píše o tom Josef Škvorecký v Miráklu, Petr Šabach v Občanském průkazu i Jan Drda ve Vyšším principu. Že je postižitelný nejen za výroky v hodinách, ale i za projevy na sociálních sítích, případně v médiích, nějak tušíme a většina kantorů to mlčky akceptuje. Mnozí se nyní z pudu sebezáchovy zřejmě vyhnou jakýmkoli diskusím o aktuálním dění nejen se svými žáky a kolegy, ale i v internetovém prostoru, kde anekdota a satira mohou být lehce považovány za dezinformaci.
Pan Kartous ovšem nově rozvádí i sociologicko-psychologické příčiny, které vedou některé učitele k pomýlenosti, nesprávným názorům a víře v dezinformace: jsou to prý nespokojenost se životem a labilita. Proto by se podle něj mělo zvážit, jací lidé učí, jak učitele trvale vzdělávat v oblasti demokratických hodnot a jaké typy lidí vybírat ke studiu na pedagogických fakultách.
Ponechám stranou fakt, že učitelů je nedostatek a mnozí čerství absolventi pedagogiky raději sbírají zkušenosti ve všemožných progresivních organizacích a institutech. Zajímá mě, jak si pan Kartous představuje to měření hodnotové orientace a stability budoucích učitelů.
Budou stačit dotazníky, nebo přijdou na řadu posudky, komise a správný původ? Nevylijí se s vaničkou lability i individualita, kreativita a originalita? A budou ti prověření a stabilní učitelé schopni dozrát v osobnost, která v čase ohrožení národa předstoupí před třídu a s vědomím všech rizik pronese větu “Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem"? Nebo "Svoboda slova je jedním ze základních pilířů demokracie“?
Psáno pro MF Dnes, 27. 4. 2022
