Stále častěji sahám kvůli pochopení současnosti k literatuře. Tentokrát jsem vybrala dialog ze Škvoreckého geniálního románu MIrákl. První rovina příběhu se odehrává v roce 1949. Dannyho Smiřického vám jistě nemusím představovat.
Pamatujete: „Dyž jsem posledně přišla na katechismus, velebnej pán seděl za stolem a čet ňákej časák a kroutil hlavou. „Slečno Kožíšková, tady čtu, nějaký Miloš Straka, píšou, že je mu deset let, a on, představte si, udal vlastního otce, že poslouchá zahraniční rozhlas… A oni to tady, slečno Kožíšková, dávají dětem za vzor. V novinách! Prý je to český Bertík Morozov! Ty víš, kdo to je, profásku? „Pavlík Morozov,“ řekl jsem. „Takovej sovětskej Frydolín. Prásk vlastního tátu, že chtěl zabít ňákýho bolševickýho komisaře nebo koho. Tak ho kulaci voddělali.“ „Jenže Straka jedině poslouchal hlas Ameriky!“ „Aplikujeme zkušenosti Sovětskýho svazu na naše malý český poměry,“ řekl jsem. „Třeba ho fotr řezal, tak si to na něj vymyslel.“ „Tohle prosímtě nikde nevykládej!“ zděsil jsem se. “ Pavlík Morozov je v kremelský martyrologii.“
Takhle učí v roce 1949 ve Škvoreckého Miráklu „profásek“ Danny Smiřický svou studentkou Lišku, jak proplout novým režimem a nevypouštět neověřené dezinformace. Velebný pán, o němž se Liška zmiňuje, je vlastně budoucí mučedník páter Toufar, protože zázrak, který hrdinové prožijí, se tomu Čihošťskému velmi podobá. A sečtělý Danny ví, že komunistická moc dá každému jasně na vybranou – podřiď se oficiální propagandě a vlastní názor spolkni, nebo přijmi důsledky.
Nedávno vyšel v Aktuálně.cz rozhovor s ministrem školství Vladimírem Balašem, avizovaný heslem: “Učitel, který nerozpozná dezinformaci, nemá ve škole co dělat.“ Kromě jiných mouder v něm zazněla i věta: „Možná bychom mohli zapojovat studenty na středních školách, kteří tomu lépe rozumí, aby vychovávali rodiče a prarodiče.“
Každý soudný rodič i učitel ví, kolik se toho naučil od svých dětí a studentů, a je jim za tuto zpětnou vazbu vděčný. Ale pokud stále ještě vnímáme jako základ evropského vzdělání moudrost nahromaděnou předky a zkušenost, kterou musí člověk získat individuálně, nikoli souhrn módních pouček, pravd a hesel, měli by starší lidé oficiálně vychovávat ty mladší, nikoli naopak. Je to dějinami prověřený model. Kdykoli se od něj upustilo, kdykoli vzali „kormidlo dějin“ do rukou mladí, o nových pravdách přesvědčení nadšenci, bylo zaděláno na průšvih.
A k těm dezinformovaným učitelům. Celý život vím, co je lež, pomluva, křivé svědectví, dokážu ty hříchy občas i rozpoznat, ale ne vždy. Proto po staletí spadají spíš do oblasti morálky než práva. Pojem dezinformace je však vrtkavý, protože mnoho dezinformací se časem stalo pravdou a naopak. Přesto se nám začíná usazovat v připravovaných zákonech a funguje jako nástroj k umlčení „nekorektních“ názorů.
Pokud chce pan ministr Balaš naznačit, že učitelé, potažmo akademici mají říkat jen to, co je oficiálně schválené, nemusí z nich dělat hlupáky. Však oni se přizpůsobí, mají v tom bohatou praxi z dob minulých. A jestli bude navíc několik nejhlasitějších dezinformátorů a pomýlenců včas a příkladně potrestáno za široké podpory studentů, je úspěch předem zaručen.
Psáno pro MF DNES, 16. 3. 2023
