Miluju Cyrana z Bergeracu! Když ho učím, rozzářím se a rozkvetu. Ta láska už trvá věky a nikdy nezmizí, o tom jsem nezvratně přesvědčená. Podobný vztah, co se divadla týče, mám jen k Shawovu Pygmalionovi.
Nedávno byla jedna mladá a velmi racionální kolegyně na Cyranovi v divadle a vrátila se nenaladěná.
„Ta hra šustí papírem,“ pravila sebevědomě. „Stárne. Jak ji snášejí studenti?“
„Líp než ty,“ odpověděla jsem trochu podrážděně. Své lásky bráním s kordem v ruce. Jen místo veršem píšu prózou. Místo balad smolím romány.
Cyrano není hra pro okoralé duše. Musíte se k němu dostat v raném věku. A možná je lepší ho nejprve přečíst a prožít v samotě. Ne každá inscenace se vydaří.
Čteme ho v sextě. Jemně, s nadhledem. Hrajeme si s jeho monologem o nose:
Tragicky: krví tou se Rudé moře zpíjí!
Prakticky: heleme! Štít pro parfumerii!
I s jeho věčnou vzpourou proti kompromisům, přetvářce a falešným autoritám:
Mám na své příznivce hledět vždy roztomile
a věřit více lsti, nežli své vlastní síle?
Ne, dík!...Mám každý den obědvat úhoře,
slídit, jak výtečně jsem zapsán nahoře,
od věčných pokleků mít skvrny na kolenou …
Ne, dík! Ne, dík, Ne dík! Já raději mám zpěv,
smích, snění, svobodu a chvíle o samotě…
svět, kde bych si, kdy chci, na stranu klobouk dal,
i pro slůvko se bil či napsal madrigal…
Neznám lepší vyznání umělce. Neznám věrnější zpověď poctivé, tvořivé duše.
A chtějí-li se filosofové do konce světa přít o význam slova „svoboda“, ať si nejdřív pozorně přečtou Rostandova Cyrana z Bergeracu.
„Vypadáte dneska mnohem líp než v úterý, paní profesorko,“ culí se na mě Rézinka z předposlední řady. „Není von dneska čtvrtek?“
„Opakování k maturitě,“ vydechnu zasněně. „Ze Cyrana snad nikdo nerupne, ale několik otázek bych přece jen měla. Proč píše za Kristiána ty dopisy Roxaně? Proč vědomě pomáhá svému sokovi a ještě si z něj udělá přítele? Je masochista?“
„Možná je jen grafoman,“ podotkne Jitka suše.
„Teda, ty seš!“ vypískne ublíženě Janinka. Cyrano má třetí příčku v její sbírce ideálních mužů pro život, předběhli ho jen Vinnetou a hrabě de la Fére. „Přece to dělá z lásky!“
„Ale ne pro sebe,“ glosuje Vojtěch. „Pomahá Kristiánovi a nic z toho nemá. Vlastně jedná dost nelogicky.“
„Dělá radost Roxaně,“ usměje se Magdaléna.
„Ale vlastně ji vědomě klame. Díky těm dopisům si Roxana myslí, že je Kristián nějaký duševní obr. A on je to zatím docela blbeček.“
„Chceš říct, že je Cyrano lhář,“ rozohní se Janinka. „Tak to bych ti teda neradila.“
„Především je to básník,“ klidním rozvášněné vody. „Má možnost psát své lásce. Ví, že bude jeho slova číst. Všechno ostatní je pro něj v tu chvíli nedůležité.“
„Je pro něj nedůležité i to, že Kristián slízne smetanu?“ diví se Jitka. „To je teda hodně nesobecký hrdina.“
Spíš zoufalý, doplním v duchu Jitčino hodnocení. Zoufalý… s obrovskou vírou…
„Kristián ji políbí. Kristián se s ní ožení. Ale chvíle závratě prožívá Roxana při četbě Cyranových dopisů.“
„Vždyť říkám, že je to trochu podvodník, " přisadí si Vojta.
„Podvodník ne, Vojtěchu. Jen zamilovaný hrdina, který dělá to, co musí. Roxana na jeho dopisy čeká. Žije z nich. A Kristián…“
„Se kvůli tomu nechá zabít u La Rochelle,“ podotkne sladce Rézinka a zářivě se na mě usměje.
"Ale tady příběh nekončí. Přijde dalších čtrnáct let a Cyranovo cnostné mlčení. A sobotní návštěvy u Roxany. A..."
„Neberte si to osobně, paní profesorko,“ trylkuje Rézinka. „Já mám Cyrana taky moc ráda. On když odhodí ten širák s péry v dál, tak to má fakt grácii. Jednou jsem seděla v první řadě a ten klobouk mi přistál na hlavě a já jsem ho tomu herci odmítla vrátit a nechala si ho až do přestávky. Zvládnul to skutečně elegantně a dokonce mi chtěl ten klóbrc věnovat. Jenže já jsem mu řekla, že bych nespala, kdybych klaďasovi jako on sebrala takhle profláknutou hučku, protože co by dělal příště v hotelu Burgundském, že jo, no a on mi teda aspoň věnoval fotku s tou nádherou. Jestli chcete, můžu vám ji dát k Vánocům. Vám udělá větší radost.“
Rézinko zlatá. Po tvých monolozích se mi bude stýskat už navždycky.
Měj se krásně. Žij s grácií.
(Vybráno z delšího textu, který píšu jako terapii - kráceno; překlad Kopta - Pokorný)
Těma moudrost nebo bláznovství - o životě ve vlastním světe (12)
