Úryvek z encyklopedie učitelských druhů a poddruhů, která snad bude součástí knížky o českém školství (až ji s Boží pomocí dopíšu).
Bývá jich hodně. Převažuje druh ženského pohlaví, občas se vyskytne i nějaký mužský exemplář.
Typickým rysem češtinářů je přepracovanost. Zatímco většina kolegů si užívá víkend, češtinář opravuje slohy, diktáty či zápisky k četbě. K tomu čte, připravuje projekty, píše množící se zprávy, odpovídá na pracovní maily. Pak přijde duben a školní přijímací zkoušky, které se neobejdou bez dvoudenních gramatických galejí. Pak květen a závěrečné testy. O prázdninách zasloužené bezvědomí.
Zvláštní, nejvíce ohroženou odrůdou, je češtinář maturitní. Ten by měl být chráněn nějakým propracovaným programem UNESCO.
Začíná to už v září, kdy musí vynaložit mnoho energie, aby přesvědčil dospělé studenty, že alfou a omegou rodného jazyka jsou literárněvědné a jazykové pojmy, které tvoří zásadní část didaktických testů. Pak je tu maturitní četba – ke každé knize, kterou češtinář zařadí, musí mít připravenu pracnou kartu s dvěma úryvky. Na kartách většinou začne pracovat o vánočních prázdninách. Jarní prakticky nezná. Pak přijde únor a práce na maturitních seminárních pracích (pokud je tedy takový blázen, že kývne na profilovou maturitu z češtiny) Duben, četba maturitních prací a psaní posudků, případně oprava profilových slohových prací. Také tvorba profilových maturitních karet. Květen, státní maturitní slohy a jejich oprava.
K tomu je neustále bombardován maily s novými a novými požadavky, zadáními, košilkami a výtkami. Nejlépe v pátek v odpoledních hodinách.
Celé to končí maturitním maratonem (patnáct až sedmnáct studentů za den, nejméně čtyřicet za dva a půl dne) a následným kómatem zkoušejícího.
Ještě předtím se vyčerpaný češtinář rozhádá s polovinou školy, třikrát zkolabuje, jednou si téměř vypíchne oko a nejméně sedmkrát znectí svého ředitele.
Poosmé na něj plivne.
Následuje nutná výměna češtináře. Ten použitý je odložen do sběrných surovin s nápisem: „Pozor, kouše! Nekrmit“
Ale jinak je práce češtináře plodná, zábavná a neobyčejně kreativní záležitost.
Češtinář historický
Studoval obor čeština - dějepis. Je schopen jasné analýzy, klade důraz na historické souvislosti a bývá obdařen veselou myslí i cynickým humorem. Tyto typy češtinářů jsou všeobecně oblíbeny především proto, že zbytečně nekomplikují již tak dost komplikované podmínky českého školství.
Občas se však i mezi nimi objeví problematický exemplář, který kolísá mezi několika poddruhy. Tomu je pak třeba dát najevo, že české školství potřebuje jasně vyhraněné a čitelné jedince. Žádné renegáty.
Češtinář výtvarný
Studoval obor čeština – výtvarná výchova. Vlídný, přátelský typ češtináře. Zajímají ho jemné odstíny v poetických textech a jasné kontury literárních ismů. Většinou se nepouští do žádných bojů a půtek. Občas je příliš popisný a nechápe souvislosti dějů.
Češtinář hudební
Studoval obor čeština – hudební výchova. Bývá kreativní, rytmický a pracovitý. Vyžaduje souzvuk tónů, někdy bohužel i myšlení. I v tomto poddruhu se vyskytují zvláštním ojedinělé typy, které schopnostmi výrazně převyšují běžný průměr. Bývají nebezpečné. Ostatně, ne nadarmo se říká, že basa tvrdí muziku.
Češtinář jazykově vybavený
Studoval češtinu a nějaký světový jazyk, který ho blíže určuje. Angličtí češtináři mívají nadprůměrné literární znalosti. Francouzští bývají hraví a psaví. Němečtí mají sklon k perfekcionismu.
Češtináři jako součást celku
Jsou velmi silní. Proto se většinou ředitelé snaží jakýmkoli způsobem rozbít jejich řídkou jednotu a postavit jednotlivé exempláře proti sobě. . Čím více jich soupeří, tím větší má vládce ústavu (jinak též Šér Chán, Pán sedmi moří, sáhib, hosudar či Ten...), zaměřený povětšinou exaktně, jistotu, že se češtináři proti němu nepostaví v šiku a že s nimi bude snadné manipulovat.
Ostatně, češtináři se nejčastěji hroutí. Naštěstí je jich poměrně veliký počet.
Proto si školy mohou dovolit přirozenou amortizaci.
Věnováno kolegovi Janu Anderlemu, který letos nedobrovolně opouští své smutné studenty z GFK Plzeň
