Karma, paní spisovatelko Veroniko Valíková. Nejen Vaší generaci, ale i nám, generaci ještě poněkud starší, hovoříte z duše. Nehledě na jiné závažné problém, které nás, občany České republiky, trápí, jsme neustále strašeni, a zatahování do války, kterou si nepřejeme, která není naše, i když nám to naši demokraticky zvolení politici denně tvrdí. Z nás, kteří jsme německou okupaci a Protektorát protektorát Čechy a Morava prožili - a válku, frontu která táhla v pětačtyřicátém naší zemí, si ještě pamatujeme jak jsme se schovávali v krytech, zažívali jsme strach našich rodičů z udavačů a koncentráků - a následně padesátá totalitní léta po kom. převratu po osma čtyřicátém si ještě dobře pamatujeme, si návrat těchto časů nepřejeme. Nepřejeme si, aby naše děti, synové a vnuci umírali na frontě za cizí zájmy. přejeme si, aby se spory mezi státy neřešily válkou a násilím, ale dohodou a smlouvami. Pomohli jsme Ukrajinským občanům, ale exkalaci války si nepřejeme. Nakonec si to nepřeje ani většina občanů této dnešní těžce zkoušené země, Ukrajiny. Nevěříme našemu premiérovi a jeho vládě, mnohokrát nás zklamali. A "kdo zklamal jednou, zklame i podruhé". Děkuji Vám, paní Valíková, za Váš článek,je pravdivý. 
