Koronavirová krize postihla celou společnost, ztráty budeme počítat dlouho. Problémy začínají mít neúplné rodiny, zejména ty, které nežijí jen ze státních dávek a dotací.
Protože rodina, i s jedním rodičem, je základ státu, měli by se politici vážně zamyslet nad tím, jakou další formu pomoci stát unese.
Matkou samoživitelkou jsem byla téměř dvanáct let. Naštěstí se mi po celou tu dobu dařilo udržet zaměstnání na plný úvazek ve škole a ke konci „samoživitelského období“ přibyl jako bonus invalidní důchod 1. stupně na slepé oko, s nímž jsem bez jakýchkoli úlev žila od narození. Pomohl mi zvládnout nároky dospívajících dětí i platit dluhy z předcházejících let.
Matky samoživitelky jsou skutečně jedním z nejohroženějších druhů a jejich situace se přímo dotýká dětí, které vychovávají. Nejde jen o jídlo, oblečení, školní a mimoškolní aktivity či prázdninové pobyty, na ty mnohé maminky nějak uškudlí nebo si vypůjčí (svým dluhům jsem říkala „mořské“, protože léto bez týdne, čtrnácti dnů v kempu na last minute jsme v naší domácnosti neuměli představit). Půjčky se samozřejmě kumulují a ukrajují stále větší krajíc z rozpočtu. A to samoživitelkám mnohdy bere naději, že se situace někdy nějak zlepší.
Protože jde především o naději, ta rodičům bez partnera chybí nejvíc. Samoživitelům, kteří skončí s dětmi na ulici, sice mohou pomoci azylová centra, ale ta mají omezené kapacity a čekací lhůty. Hrozí další dlužení, odebírání dětí či jejich přechodné umisťování v náhradních domovech. Na podporu druhého partnera, finanční či morální, se mnozí rodiče spoléhat nemohou. Někteří mají obavy i z dalších soudů o děti, v nichž může hrát roli finanční zajištěnost. Problémů je většinou mnoho a výhledy do budoucnosti mívá velká část svobodných a rozvedených matek (a otců) často zamlžené.
V neúplných rodinách, kterých je podle statistik přes 175 tisíc, vyrůstá nemalé procento dětí. I na nich bude záviset další vývoj země. Peníze samozřejmě nejsou vše, ale mohou přispět ke zlepšení vzdělání a zdravotního stavu alergiků či astmatiků, mohou uhradit motivační akce či otevřít nové cesty dětem z chudších poměrů. A především z neúplných rodin, v nichž se často velice upracovaný rodič snaží zajistit pro své děti podmínky srovnatelné s těmi, v nichž žijí lépe zajištění spolužáci.
Proto i formy pomoci mohou být různé. Existuje přece tolik nadací a fondů, které by mohly přesměrovat prostředky cíleně na pomoc neúplným rodinám. Uhradit prázdninové pobyty, budou-li nějaké. Kroužky a umělecké školy. Vydat poukázky do knihkupectví, sportovních potřeb, kin, divadel či prodejen s obuví či cestovních kanceláří. Oživit trh a konkrétně pomoci těm, kteří pomoc i naději v této chvíli opravdu neodkladně potřebují.
Psáno pro MF Dnes, 26. 6. 2020
