Tento týden měla Božena Němcová výročí. Vyšlo mnoho článků o jejím původu i milencích, ale nevíme, jak učit Babičku. Tendence dávat ji do povinné četby ubližuje dětem i Němcové. Ale zkuste se sextány dramaticky číst Viktorku...
„Nekřikla jsem, ale bolestí dělaly se mi před očima mžitky a já sklesla na zem. Jako ve snu viděla jsem, že mne bral do náručí a odnášel… Panebože, myslila jsem, co se bude s tebou dít, teď nemůžeš těm očím utéci… Kladl mi svou ruku na čelo, bral mne za ruku; mne mráz pocházel - ale mlčela jsem… Ale což to bylo všecko platno, když začal na mne mluvit! Och, vy jste měla pravdu, milá kmotra, že učaruje i hlasem; mně zaznívá ustavičně v uších jeho hlas, jeho slova, když mi povídal, že mne miluje, že jsem jeho blaho, jeho nebe!“
Moje oblíbená sexta hraje šestou kapitolu z Babičky. Alžbětka procítěně sní o černém myslivci, kovářka Margaretka šermuje rukama, jen vypravěč Daniel se tváří nezúčastněně.
„Už je darmo; já za ním půjdu, a kdyby mě i do pekla vedl. Přikrejte mne; mrazí mě!“ vydechne Alžbětka.
A Daniel konečně vybublá:
„Proč ji okamžitě nevdali? Na co čekali! Chovaj se všichni jako pitomci, včetně tý kovářský vědmy. Říká jim, že je v koncích, a oni neudělaj vůbec nic!“
Danielovo originální, ostré myšlení je motorem třídních diskusí. Alžbětka si kouše ret, Margaretka nevěří, že by rychlá svatba s Toníkem pomohla. Petr frkne, že by alespoň rozbila to erotické dusno. Přidávají se další, hádka o tom, zda šlo, či nešlo zabránit téhle tragédii, zabere třetinu hodiny.
Čteme dál. Viktorčin útěk i návrat. Víme, co se stalo s vojákem? Margaretka zmíní příhodu se zlatovlasým mladíkem. Možná jí ho přebrnkla nějaká blondýna, říká. Nebo ho zabil blonďák, ucedí Alžbětka. A co dítě? Hodila ho do splavu živé, či mrtvé? Mají příběhy jiných vraždících matek něco společného? Debata se stočí k odloženým dětem, mrtvolkám nemluvňat u popelnic, babyboxům a doktoru Larchovi z Pravidel moštárny.
Ještě něco si musíme ujasnit, než zazvoní. Babička má pro Viktorku velké pochopení. Proč? Co je spojuje? Z povinné četby, kterou zadávala kolegyně v primě, si sextáni nepamatují nic. Rozdám další texty a pouštím film.
„Ona s ním taky utekla! Ta vzorná babička! Zdrhla z domova za vojákem!“ vydechne Alžbětka užasle.
Měla s Jiřím tři děti, než ho zabili, hlásím. Měla ovšem taky víc štěstí, Jiřík si ji vzal. Mladá babička šla za láskou stejně zbrkle jako Viktorka.
Jako Barunka Betty Božena Němcová, která bez lásky nechtěla a nemohla žít a platila za to krvavou daň. Ale nechala nám tu příběhy, jež ji tisíckrát přeplatily. A přinesly jí v jiné podobě i tu lásku, kterou za života marně hledala.
Psáno pro MF Dnes, 5. 2. 2020
