Paní Majová reagovala na můj článek o společné péči. Popsala své zkušenosti s péčí střídavou, tentokrát z pozice partnerky otce dětí. Věřím, že je opravdu tak empatická, chápavá a tolerantní, jak ve svém textu naznačila. Ji ovšem primárně tento systém nezasáhl. Ten se vždycky nejvíce dotkne dětí a jejich biologických rodičů.
Začnu starým příběhem, který už jsem zmínila v diskusi. Příběhem o králi Šalamounovi a dvou potenciálních matkách.
Kdysi přišly za králem Šalamounem dvě matky, které se hádaly o dítě. Každá z nich tvrdila, že dítě je její. Šalamoun se podíval na jednu, potom na druhou, přikázal přinést veliký meč, položit dítě na podlahu a vybalit z plen. Potom vzal ten popravčí nástroj do obou rukou, stoupl si nad nemluvně a pravil:
„Nevím, která z vás dvou je skutečná matka. A protože chci být nestranný, dítě rozetnu vejpůl. Každá dostanete spravedlivý díl.“
První žena souhlasila. Druhá vykřikla, že nic nechce, ať raději dá dítě té první matce. Šalamoun odložil meč, první matku dal odvést do žaláře a druhé vložil dítě do náručí.
Protože skutečná matka chce pro dítě vždy to nejlepší, i kdyby ho měla ztratit.
Když nám soud přiřkl společnou péči, nebyla jsem nadšená, ale v dané situaci se mi to jevilo jako relativně přijatelná varianta. Ostatně už zhruba dva roky, od manželova odchodu, u nás jistá forma společná péče existovala (mimochodem, velmi podobná té, kterou pravděpodobně zažila i paní Majová - dohodli jsme se i bez OSPODU). Pak ovšem přišel papír od soudu, výslechy mě i dětí na sociálce, právníci, soud...
Děti byly s rozsudkem celkem spokojené, protože nepřišly ani o jednoho z rodičů. Krátké intervaly (obdenní) se zdály vhodné vhodné i z praktických důvodů – měla jsem o nich, hlavně pak o dceři, lepší přehled. Tušila jsem jisté nebezpečí, které v době soudu nebylo možné prokázat. Když se pak mé podezření potvrdilo, mohla jsem jednat rychle a účelně, se souhlasem dětí i druhého rodiče. Při klasické střídavé péči, kdy matka vidí děti ob týden či ob čtrnáct dní, může dojít k jistému odcizení, dezorientaci, nejasnostem. Pamatuji se, jak byla s dcerou obtížná komunikace, když se vracela z prázdninových pobytů u bývalé tchyně.
Příběh o Šalamounovi jsem vyprávěla proto, že jasně ukazuje, jak myslí většina maminek. (Matky z hororových vizí pana Hodiny mají trochu jiné priority, ale takových já moc neznám). Chtějí pro dítě to nejlepší, jsou schopny se obětovat. Ale také potřebují být s dítětem ve spojení, ať už přímém či psychickém. A střídavá péče může toto spojení vážně narušit. Ten příběh paní Majové o dvou rodičích v žákovské knížce to jasně dokazuje – dítě musí neustále řešit, kterého rodiče na jaké místo… V důsledku to nebývá dobré pro nikoho. U nás to skončilo jen slabounkou neurózou, která už naštěstí odezněla. Doufám.
A ještě u jedné věci bych se chtěla pozastavit. Někteří otcové v dnešní době používají střídavou péči jako zbraň. Nechtějí platit vysoké alimenty - zažádají o střídavou péči. Potřebují matku v době rozvodu znejistit a donutit k podepsání nevýhodné dohody - zažádají o střídavou péči. Chtějí matku dohnat k labilitě a návštěvě psychiatrické ordinace - zažádají o střídavou péči.
Znám takové případy. A pokud vezmeme v potaz fakt, že po narození dětí je to většinou otec, kdo má pevnější pozici v zaměstnání a větší příjem, i předpoklad, že ženy častěji než muži při psychických obtížích navštíví odborníka, jeví se preferování střídavé péče jako záležitost přinejmenším problematická. Minimálně může sloužit ke zneklidňování a vydírání matek. A doplatí na to samozřejmě ty hodnéější a mírnější, ty, které by Šalamounovi nikdy nedovolily rozetnout dítě vejpůl.
Nikdy jsem nechtěla, aby mé děti přišly o otce. Naopak. Vždycky jsem je k němu pouštěla a ještě nedávno jsem je důrazně upomínala, aby ho navštívily. Souhlasím s paní Majovou – žádná rozumná matka by neměla svým dětem bránit, aby milovaly svého otce. Ale nesouhlasím s ní ani s panem Hodinou v otázce systému.
Paní Majová naznačuje, že systém střídavé péče je dobrý, že ovšem záleží na lidech. Něco podobného se říkalo o komunismu, za jeho špatný vývoj také mohli lidé. Pan Hodina jde ještě dále – obviňuje matky, které nesouhlasí se střídavou péčí, ze sobectví a nezralosti. Neptá se na důvody rozvodu, neptá se na případné kompetence partnera – chce systém plošně, shora a z rozhodnutí soudu. Oba říkají, že jim jde především o děti.
Nechci jejich postoj ani jejich výroky hodnotit.
Chci pouze jasně a zřetelně vyjádřit svůj názor na jednu módní vlnu, za kterou střídavou péči už dlouho považuji.
A mohu se přitom opřít i o svou vlastní, byť omezenou zkušenost.
Věnováno mojí mamince, která byla velmi spravedlivá a moudrá. U krále Šalamouna by jistě obstála. S omluvou.
