K 17. listopadu si píšu blog téměř každý rok, letos jsem ovšem začala o dva měsíce dříve. Hledala jsem seznamy 568 zraněných z Národní třídy. Článek Hledá se zbitý student vyšel včera v MF Dnes, najdete ho na idnes Premium.
Proto ho sem nebudu vkládat. Dal mi opravdu hodně práce, na blog je příliš dlouhý. Vedla mě osobní motivace – před třiceti lety jsem jela svou modřinu ukázat profesoru Bojarovi do Motola, svědčila a identifikovala „svého“ červenobareťáka. Zajímalo mě, kde ty seznamy jsou, kdo v nich je, jestli tam najdu i sebe. V televizi se každý rok objevují stále stejní stávkoví vůdci, ale na Národní bylo zraněno mnoho lidí, 568 vyhledalo lékaře nebo své zranění popsalo u výslechů. Právě kvůli nim jsem podnikla anabázi přes lékaře, ústavy, archivy…
Jak pátrání dopadlo, si můžete přečíst ve zmíněném článku.
Pokud ho uvidí někdo z vás, zraněných na Národní, můžete se mi ozvat na blog. Nemohla jsem logicky jmenovat lidi, kteří k tomu nedali svolení. Ale ráda to příště udělám.
A k oslavám 17. 11., které sleduji v ČT - neúčastním se ze dvou důvodů. Doznívá mi chřipka a nelíbí se mi používání studentského svátku, který patří nám všem, k politické propagandě.
Kopíruji, co jsem si po vystoupení známé angažované herečky pověsila na FB:
Tak XY právě v přímém přenosu ze sametové lidové veselice prohlásila, že by lidé možná měli dělat nějaký "řidičák" voliče, aby prokázali, že jsou schopni rozhodovat o budoucnosti země.
Tak tedy znovu - demokracie je definována všeobecnými, tajnými a svobodnými volbami. Bez řidičáků, kádrových posudků a nálepek "občan nižší kategorie, volit kvůli reakčním názorům nesmí". Takhle totiž začínaly nacismus a komunismus. Howgh.
Právě kvůli svobodným volbám a možnosti říkat vlastní názor, respektive kvůli povolené různosti názorů, která je tak důležitá pro fungování demokratického systému, jsem před třiceti lety demonstrovala a stávkovala.
A klidně to udělám znovu. Až bude demokracii skutečně někdo ohrožovat. Třeba “řidičským průkazem pro voliče“.
Užijte si sváteční večer.
