K smrti nudnej blog
Před smrtí je mnohem důležitější než po ní.
Teď se omlouvám všem okultistům, spiritualistkám, šamanům a věřícím, ale já věřim v jedno: po smrti už bude klid. Doufám.
Předsmrtí je mnohem důležitější. V předsmrtí v době před smrtí kolem nás buď všechno dře nebo klouže.
Ale všichni začínáme stejně. Jsme v době narození posazeni na start tobogánů z bledě modře průhledných plastových lesklých tubusů, kterými proudí vlažná voda. A naše tělo v tubusu - hlazeno vlažnou vodou - se pocitově vrací do břicha matky vystlané přívětivou vodou plodovou.
A ty hladové bleděmodré průhledné krky zhltnou naše těla, polaskají je jazyky nacucanými vlažnou vodou a zpolehounka nás rozjedou do života. A jde o jízdu na megatobogánu, zapomeňte na ty brčka, kterýma se projíždí v aquaparcích. Tohle je tobogán tak obrovskej, jako byste jeho tubusy obkroužili Zeměkouli. Tak.
Po každém projetém půlkruhu v tomhle tobogánu zestárnete o rok. Tak.
Po pár průjezdech začnete šišlat, pak mluvit, pak mudrovat.
Po sedmi až osmi půlkruzích začnou holkám růst prsa a klukům efébské ochlupení kolem jejich pindíků.
Pak najednou zjistíte, že je vám přes dvacet a užíváte si průjezdy půlkruhama s gejzírama rajcovní vody stříkající kolem hlavy a bubnující vám až do bubínků v uších. Letíte tubusem jako jehla, když protíná kanavu. Přímo. Za svým. Bez ostychu.
S hlavou zamotanou prolítnete někde na úrovni Rovníku do čtyřicet plus a vodu kolem svého těla přestanete vnímat jako automatickou a začínáte přemýšlet o tom: co když dojde??? Mozek z části vyplaví emoce, nebo je spíš nějak divně na chvíli přidusí a do popředí se dostává snaha ukázat, jak dobří jste. Více racia než pocitů. A dobří v tubusu budeme jedině tehdy, když nám v tom pomůže voda. Začínáme se přizpůsobovat, abysme klouzali. Jak pošetilé a dravé v jedné vteřině!
A pak nás sprint z předchozích půlkruhů paradoxně vyžene do míst, kde sami zpomalíme, protože poznáme, že chodit rychle je chvíli fajn, ale na dýl je to fakt vysilující. Poznáme, že stihnout každej den všechno od úřadů po teplou večeři je heroické, ale že zpomalit je jako načapat v celym tom zelenym blázinci pod nohama právě ten jeden čtyřlístek. A voda v tubusu se sem tam jako rajda otře o naše tělo, ale žádná velká sláva už to často nebejvá.... Tělo změní tvar, lehce změkne (to bude asi i tím omezením rychlé chůze) a sem tam, mrcha jedna, zabolí. Jako když si jako dítě zapíchnete do prstu malou třísku. Jenže tenkrát stačilo pofoukat...
V tyhle části tubusu jsem teď já.
Svištím si to už pod rovníkem dolu k Jižnímu pólu. Tedy do míst, kam směřoval i Roald Amundsen.
V tubusu je krásně. Tempo se zmírnilo, vody je pořád dostatek a tělo v ní je krásně rozpláclý a užívá si to pohodlí, které do těla přenesla lehce updatovaná hlava.
Všem jezdcům pohlcených tubusem a v současné době ještě nad rovníkem vzkazuju: "Těště se pod rovník. Jo!"
Tak třeba takhle může vypadat předsmrtí. V období před smrtí by to mělo hlavně klouzat. Někdy hravě, jindy dravě. Ale klouzat.
A takhle já občas v poslední době přemýšlím o smrti - pardon - předsmrtí. Nuda není nic pro mě.
V předsmrtní době by měl bejt nudnej maximálně tak blog.
Marek Valiček
Nejdřív se stydíte koupit kondom, pak viagru a nakonec jste skoro všichni svatí...
"... od bezzubýho k bezzubým. To je tak v kostce život každýho chlapa. Ale co ti budu vyprávět. Sám to znáš nejlíp."
Marek Valiček
O polykání žab a o tom, že už nejni, jak to bejvalo
V pátek jsem ráno sedl do auta, nastartoval a z rádia se ozvalo "...to je celé, ten příběh končí...". Hanička tam nahoře v nebi asi ví, co se tu děje. Můj další film skončil a já jel na Barrandov odevzdat klíče a říct ahoj.
Marek Valiček
... stejně, jako když malé dítě vyráží na výlet
Na dnešní den jsem se těšil moc. Těšil se stejným očekáváním, jako když jsem jako malej kluk vyrážel na výlet. Dospal jsem na rozdíl od dětství klidněji, ale to očekávání v sobě mělo velmi podobnou radost. A mít radost...
Marek Valiček
... tak si to číslo napiš na předloktí, když si ho nepamatuješ
Lidská neomalenost až blbost je nezničitelná. Lehce omluvitelná je blbost mladá. Stará blbost - to už je kategorie k nepřekousnutí.
Marek Valiček
Malorizace, aneb "proč bych se měla bát?"
"A najednou jsem ti viděla Jirku ve čtverečkách, zamotala se mi hlava a tak sem si řekla "pozor, holka, jdi si lehnout" a šla jsem, protože když je člověku ouvej, má si lehnout a počkat, až to přejde."
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
D35 u Litovle zablokovala nehoda, ze zdemolovaného vozu se vysypal náklad
Cestu po dálnici D35 ve směru z Olomouce na Mohelnici zkomplikovala dopoledne nehoda nákladního...
Summity EU jsou válečné kabinety, nemáme mírovou iniciativu, stěžuje si Fico
Evropská unie není s to přijít s mírovou iniciativou pro Ukrajinu, všechny schůzky státníků...
SPOLU vsadilo na antikampaň. Paroduje heslo ANO a spojuje hnutí s Ruskem
V kampani před volbami do Evropského parlamentu vsadila koalice SPOLU i na antikampaň. Na sociální...
KOMENTÁŘ: EU byla naše výhra a šťastné rozhodnutí, byť přinesla i chyby
Česká republika i Evropská unie stály před dvaceti lety před velkým rozhodnutím. Pro obě strany to...