Je suis Konvička

Docent Konvička a prezident Zeman, kromě toho, že stáli na jednom pódiu, jsou také oba dobří prognostici. „Islám nám udělá reklamu zadara“ je jeden z, kupodivu nežalovaných, Konvičkových výroků.

Asi věděl, že nejen islám, ale i jeho přisluhovači, pomůžou s kampaní. V téměř přesně odhadnuté době se přesně toto děje. Napřed ti „radikální“ příznivci islámu vystříleli Paříž, Mali a vyhodili do vzduchu autobus v Tunisu (plus útoky v Bosně a Hercegovině a Izraeli), a situace v Anglii a Belgii visí, podle vyjádření tamních bezpečnostních složek, na vlásku. K tomu celníci zadrží kamion obsahující 800 brokovnic směřujících z Turecka do Belgie. Komu asi? Kolik jich nezadrželi? A to vše jen v listopadu.

Do této geniálně rozjeté „kampaně“ pak přijde zlatý hřeb – obvinění ze spáchání „hate crime“, neboli nenávistného projevu, které podali ti „umírnění“ příznivci islámu. Jednotlivé výroky jsou dnes již známy a podrobně rozebírány. Je příznačné, že ve snaze maximálně pošpinit pana docenta jsou z těchto výroků používána jen jednotlivá slova, navíc s nejsilnějším emočním nábojem. Kontext doplnili jiní, včetně samotného Martina Konvičky v rozhovoru s panem Veselovským. Na rozdíl od vystoupení Muneeba Alrawiho tamtéž, který se kroutil a nechtěl se ke svým výrokům ani přihlásit, ani je zmírnit, se Martin Konvička zachoval jako chlap.

Takže žádný „plyn“ na muslimy, ale na bojovníky ISIS. S tím souhlasím i já. Možná není použití bojových plynů přijatelné z hlediska mezinárodních dohod, ale máme takové dohody s ISIS? Je vysokoškolský učitel vázán Ženevskou konvencí? Takže žádné koncentráky ve smyslu vyhlazovacích táborů nacistického Německa, ale skutečně tábory, kde by se koncentrovali útočníci, „kdyby došlo na nejhorší“. Takže masokostní moučka ve smyslu „nameleme soupeře do salámu“ před fotbalovým zápasem a „roztrhnu tě jako hada“ zlobivému dítěti. Takže „zabavování občanských práv“ usvědčených kolaborantů s totalitou, podobně, jako to dělal demokratický a svobodný lustrační zákon.

V takovém světle již výroky nezní tak ošklivě. A i přes tuto mediální kampaň, zastrašování a zneužívání moci k politickému boji (běžný nástroj politické (i)štvanice od dob nezdaněných kabelek), se stále více a více lidí zajímá o to, kdo je vlastně docent Konvička, jak to myslí, a co že je to islám. Vládnoucí skupinka musí běsnit, nicméně ukazuje se, že v zákeřném boji proti ideovým odpůrcům jsou stejně neschopní, jako v hospodářské politice, boji proti kriminalitě, řešení ekologie a podobně.

I lidé, kteří považují výroky pana Konvičky za přehnané, ale mají rádi svobodu, uznávají, že nelze takto útočit na svobodu slova. V historii se již mnohokrát ukázalo, že začít „čistit“ ideové odpůrce a házet každého, kdo na 100% nesouhlasí s oficiální doktrínou do pytle „extremismu“ nakonec vytvoří nepřítele téměř ze všech a setrvačná moc vládnoucí hrstky se zhroutí vlastní vahou a také tím, že nezůstane nikdo, kdo by ji podporoval.

Taková konstelace, nabízející opravdovou změnu, nastává poměrně vzácně. Je na nás „si to nepokazit“. Protože nejhorší, co můžete udělat, když vám všechno hraje do karet, je začít střečkovat, pokoušet se opustit úspěšné strategie a najít „ještě lepší“, začít si dělit a hádat se o kůži medvěda pobíhajícího v lese, a začít hledat vnitřní nepřátele a bojovat o „nejvyšší post“ šéfa „revoluce“. Tak začne revoluce požírat své děti. Nesmíme dopustit, aby vidina blížícího se úspěchu přivodila neúspěch.

Útok na Martina Konvičku je prvním prubířským kamenem. Bohužel se začínají objevovat hlasy (vedené motivacemi uvedenými v předchozím odstavci), že by bylo možná dobrá „se od něj odstřihnout“ a „zkusit to nějak jinak, bez něj“. To je absolutní hloupost. Právě teď, více, než kdy jindy, je potřeba stát bok po boku a podporovat Martina Konvičku. Byl to on, kdo šel „s kůží na trh“, i když nemusel, a vlastně asi ani nechtěl. Odvrátit se od něj, jakmile dotáhl káru na vrchol kopce, a začít se prát o náklad, je znakem zmrdovitosti. Takové odporné chování přenechme soudruhům z vlády a neziskovek. My takoví přece být nechceme.

Teď, více než kdy jindy, je potřeba zapomenout na neshody, osobní animozity, i osobní ambice. Potřebujeme hledat, co nás spojuje se všemi svobodomyslnými lidmi, i těmi, kterým připadají žalované výroky „za hranou“. Přesvědčujeme tyto lidi, že tato nálepka „extrémismu“ by, pokud by Martin Konvička neexistoval, klidně přistála na nich. Potřebujeme antiislámské „comming outy“ lidí z vědy, kultury i byznysu. Já sám si psaním těchto článků moc nepomáhám. Mám dobře fungující firmu a je dost možné, že se dostanu „do hledáčku“ různých orgánů (pokud už tam nejsem) a zkomplikuju si jinak pohodový život. Člověk musí počítat s tím, že když dělá „zalehávače“, občas schytá kulku a bude to bolet. Jenže když to bude dělat hodně lidí, bude vyhráno. Ale když se na to každý z pohodlnosti, zbabělosti, lenosti, nebo kalkulu vykašleme, zůstane pár zapálených „bláznů“, kteří budou buďto mediálně, nebo finančně (a možná fyzicky) zlikvidováni. A vy všichni se zase budete moc divit, „jak to, že s tím nikdo nic neudělá“. Jenom my s tím můžeme něco udělat. Martine, stojím za tebou!