Západní máslo na Putinově hlavě

Často se uvádí, i zde na iDnes, že Západ si na krymské problémy zadělal sám. Za podporu Kosova prý slízl hořkou abcházsko-jihoosetinskou pilulku a za zasetí bouří na Majdanu teď sklízí krymské trny.

Byť jsem bytostně probruselsky smýšlející, jisté paralely přehlédnout nejde, bijí do očí, které před nimi nelze ani zavírat. Jsou ovšem i paralely jiné, daleko nebezpečnější než ta kavkazská a krymská!

Slepice versus vejce

Ano, mnohdy je to onen pověstný spor o to, co bylo dřív, zda slepice, či vejce. Již římští patricijové v plénu senátu ospravedlňovali různé vojenské agrese svých legií díky všemožnému ohýbání precedentů. A přes Britské impérium a jiné mocnosti globálního rozměru i imperiálního charakteru se dostáváme až ke Spojeným státům, Evropě, Rusku a Číně této doby. V případě Británie a Ameriky může být klidně duše demokratická, ale "vnější manýry" jako vystřižené z dob Říše římské. Rusko a Čína pak plní úlohu klasických mocenských monster, Rusko na čele s ryzím autokratem, Čína na čele s partajním arci-oligarchou.

Ale zpět ke zmíněnému nebezpečí z úvodu článku. Míním jím Putinovu tendenci argumentačně podepírat krymskou invazi trvalým uznáváním Janukovyče a formou ignorování současného "Kyjeva" zpochybňovat celistvost Ukrajiny jako takové. Zkrátka si krájí z území, na němž je dle něho bezvládí a užívá k tomu "bianco šeku" svrženého Janukovyče. Nejenom že je krymská záležitost z Putinovy strany jasným porušením a ohýbáním mezinárodního práva (a kde není právo, tam určuje stav silnější pěst), ale i nešťastným posunutím politického možného nad rámec známého. I toto "máslo" však pochází ze "západní hlavy". Atlantické společenství do omrzení dlouho ignorovalo kupříkladu lidovou Čínu a za právoplatného "sinokratora" označovalo Čankajška. To že se Západu nezamlouval Mao, proti tomu nelze říci ani popel. Ovšem ignorování daného stavu věcí způsobem chaotizace mezinárodního práva je počin, jež se zákonitě musí obrátit proti svým stvořitelům. A Putin už několikrát předvedl, že si západní "defekty" umí osedlat, uzpůsobit a dovést až k dokonalosti. Už staří Římané se spálili tím, že se jim osudově "vracely" vlastní chyby a přehmaty.

Lpění na historických hranicích z určitého období (Krym jako součást Ruska do 1954) lze zase snadno opírat například o věčné francouzské nároky na původně říšské Alsasko-Lotrinsko.

Putinovi vyčítám ponejvíce to, že hodlá včlenit Krym do svazku Ruské federace. Nechť si Krym vybere budoucnost sám, ale pokud mimo Ukrajinu, pak formou samostatnosti (klidně i neformální závislosti na Rusku), stejně jako Kosovo si vybralo nezávislost na Srbsku (aniž by bylo vtěleno do Albánie) a dvě kavkazské republiky na Gruzii, a do budoucna v Evropě možná přibudou Skotsko a Katalánsko. Pohlédneme-li zpět na poslední dobou neméně zmiňovaný rok 1938, pak je nutno konstatovat, že v globálním kontextu by samostatnost Sudet namísto přičlenění k Reichu byla také jinou kávou (pomineme-li ovšem případný sudetský geografický patvar).

Mezinárodní právo je už mrzačeno dost!