Média zprávou, že se ztratil Putin, aby byl následně nalezen, nenechala nikoho spát. Vrátil se v dobré náladě a málokdo pochybuje o tom, že nejpravděpodobnější příčinou jeho „zbloudění“ byl letmý zákrůček, díky němuž nám omládl.
Jeho pleť se prozářila bez ohledu na zatmění, dojista zásluhou nějakého umělce v oboru „zkrášlovací medicíny“. Další informace, jimiž nás novinářská obec zásobila, již tolik banální a odlehčené ovšem nebyly! Na východní frontě klid „nehrozí“!
Přituhuje na všech frontách
Putin se směje na Rusko a Rusko na něho. I kdyby nás šéf Kremlu náhle opustil – a nalezen už nebyl, jeho pozůstalý lid by bezpochyby zvolil hlavou největší říše světa někoho z řad jeho politických blížních. Medveděv, Šuvalov, Sečin, Lavrov, Ivanov, Šojgu, Rogozin. Je jich množství větší než malé! A každý z nich Vladimira Vladimiroviče hravě nahradí v různých sférách jeho „dovedností“. Snad jen, že by se hoši rozhádali a poprali. Ale což? V Rusku se nikdy neprali a neperou! Tam si vždy palice pomazané vyřešili rozdělení funkcí formou „eliminací“ v rámci palácových převratů. Je to tradicí, co je Rusko Ruskem! Prostý plebs pak nemá těžkou mysl kvůli různým voličským dilematům. Jak přehledné a praktické!
Na Ukrajině (i tam je zčásti Putinovo) se vesele válčí dál a na vyšších místech se vede absurdní spor o to, kdo více se v praxi provinil na minských ujednáních s pořadovým číslem II. Vše je reliktem Stalinova nehorázného čmárání po mapě, kdy schválně svázal různá etnika k sobě (dále kupříkladu Němcům uloupené Východní Prusy - alias Kaliningradsko - nepřisoudil „nespolehlivým“ Litevcům, kdežto vzdáleným Rusům, pro jistotu). Hranice dle stejného gusta vymyslil svého času v Jugoslávii i soudruh Tito. I tam to pak neskončilo zrovna mírově! To takový Chruščov přičmáral k Ukrajině Krym, když se blížilo „nebezpečné jubileum“. Ze stejných pohnutek nám o něco později Sověti proslavili Remka.
Moskva na současné dění není sama. Drží s ní basu i domácí Zeman, přespolní Fico a dvojpřespolní Orbán (což je pikantní při nejhorších zkušenostech, jaké Maďaři s ruskou mocí mají – viz 1849 a 1956).
Za pozornost z událostí dnů posledních stojí, že Benjamin Netanjahu si pojistil další čtyři roky poroučení v hebrejském státě. Bude tak mít na dostřel Ben-Gurionův rekord co do počtu odpremiérovaných let. Předně to však znamená, že ony čtyři roky Svatá země až tak svatě vypadat nebude. Izraelské volby tolik vyhraněnosti již dlouho nepřinely - levice versus pravice, dialog versus ego! Vše se vyhrotí! Zlo plodí zlo – nacionalismus plodí nacionalismus! Názor na osud Jeruzaléma jsem již vyjevil v článku http://vala.blog.idnes.cz/c/437068/jeruzalem-na-vecne-casy.html. Snad mu bude někdy dopřáno stát se opravdovým "svatým městem pokoje".
S tím souvisí i „tuniská střílečka“. A také vytrvalé likvidování všeho orientálního starověkého. Nemuslimský svět je náhle vděčen za to, že si Britové, Francouzi a Němci za koloniálních časů na Východě „nakradli“, a vytvořili tak ve vlastních muzeích „zoologické zahrady“ pamětihodností, které jsou v zemích svého původu „ohroženým druhem na vyhynutí“ (a to dokonce i právě v muzeích, nejen ve "volné přírodě").
