V Americe zvítězili ti, kdož se klamně vzhlédli v 50. letech Dwighta Eisenhowera a v 80. letech Ronalda Reagana. Máme se vpravdě nač "těšit"!
Reagan i AntiReagan
Donald Trump svým důrazem na protekcionismus a odporem vůči globalizaci (jejímž otcem Reagan byl) ale Reagana příliš nepřipomíná. I v mnoha dalších ohledech.
V Česku je často zmiňována jeho „zelníčkovská“ vazba na zdejší luhy a háje. A Zeman přispěchal s pozváním na státní návštěvu. Víme však, jak to s jeho pozvánkami bývá. Papež František nebyl dosud na Velehradě ke spatření, osvětimská připomínka měla své finále v Polsku a karolinské pompy se přijeli zúčastnit pouze monarchičtí trpaslíci. Vsadím se, že Trump bude od „Sametu“ první úřadující hlavou USA, která nakonec nedorazí vůbec. A Hrad řekne, že za to může Kavárna.
Trumpův triumf bývá označován za porážku politické korektnosti. Tedy toho, co by mělo být slušností při zachování důstojnosti vlastní i cizí. Inu, žijeme v prazvláštní době, extrémisty volí středně staří a staří. Což je přesným opakem vyvolávání zla v minulosti, kdy vyšinuté magory dostávala na vrchol politické moci nevybouřená horkokrevná omladina. Ale mějme pochopení! Dříve narození nevyrůstali v blahu a nadbytku jako my třicátníci a mladší. Jejich bolesti si nikdo nevšímá, a tak se rozhodli vnést – demokraticky – bolest i do života mladých. Ať si nikdo nemyslí, že může žít ve šťastném světě a šťastné éře. A basta! Prý jde o novou dobu, o nové myšlení. Ale jak vůbec mohou být nositeli něčeho nového starci? Jde výhradně o konzervativní krok zpět, propagandisticky maskovaný coby novinka.
Caesar opět porazil Pompeia! Staré římské republikánské elity se lidu zajídali. A proto dal plebs přednost diktátorským metodám. A v důsledku monarchii. Je to pikantní (největšími tuzemskými elitáři jsou pokrytečtí a samozvaní elito-bíjci Klaus a Zeman, mající s Trumpem shodný mravní obraz). Reakcí na elitářství je ultraelitářství. Jenomže teď je to horší. Caesar byl sice mesiášsky umanutým vojenským velitelem, ale v běžných mezilidským vztazích působil coby zjemnělý, zženštilý a velkorysý intelektuál. Do čehož má velkohubý materialista Trump povážlivě daleko. Lid evidentně vyžaduje tlučhuby. Mít někoho takového v Bruselu, hned vzroste Evropská unie na ceně. A tak občane (zejména ty starší), nač žádáš od politika slušnost a nezkorumpovatelnost, když pak volíš přesný opak?
Naštěstí do něho v den zvolení asi poradci pořádně zahučeli, poněvadž pak smírně hovořil i na adresu demokratické sokyně. Lze se úspěšně domnívat, že právě proto Hillary otálela se svým projevem až na další den. Čekala, zda to bude ten starý neomalený Donald. Pokud by byl, zajisté by nemeškala udeřit také a svým pronesem by nepřímo podpořila rozdělení společnosti a občanský neklid. Ostatně Kalifornie již zčásti hoří doufáním v samostatnost. Na východě USA sice v některých státech bodovala Hillary ještě výsostněji nežli tam, avšak východní pobřeží Spojených států je lemováno původními členy Unie, kde je pocit americké sounáležitosti zdaleka nejsilnější. Zatímco Kalifornie je zkrátka Kalifornská republika, kdysi po krátký čas i nezávislá. Není v ní třeba ani rostoucího hispánského vlivu, aby tam bylo amerikánství historicky i každodenně velmi křehkou záležitostí.
Leden v D.C. tentokrát juchavý nebude. Ne tak jako v letech 1961 (Kennedy), 1993 (Clinton) a 2009 (Obama), kdy hlavní město vítalo mladého demokrata. Nový prezident bude reprezentantem pravého opaku mladosti a demokratičnosti. Američtí liberálové by si ale měli pospíšit s hledáním příštího Trumpova soupeře. Aby to nedopadlo jako tu v Česku, kde sice brojí všichni proti jednomu, nicméně ve volebním důsledku je potřeba klání jednoho proti jednomu! A toho se nám povážlivě nedostává!
Trump přišel, viděl, zvítězil. Stačil mu rok, zatímco Hillary se nezdárně připravovala předlouhých 16 let. Čili nelze vyloučit, že se model turbo-kampaně neobrátí proti Trumpovi samotnému a nenajde se demokrat, jemuž také bude stačit jen poslední předvolební rok. Pennsylvánie, Michigan a Wisconsin by raději než republikána volili socialistu Sanderse. Ten je již příliš stár, což je směrem k 2020 šancí pro Elizabeth Warren.
V Americe vrcholí střet o to, jestli je tamější národ formován v určitou dobu uzavřenou masou vzniklou mnoha různými historickými imigračními vlnami, do níž nově příchozí již nemají mít vstupenku - nebo zda bude americká duše otevřená principielně navěky. Neshoda obdobná tomu nejhlubšímu názorovému rozdělení, zda mají být Spojené státy ústavně zakonzervovány v "bodě" 1787, nebo zda má být právě dobová progresivita Otců zakladatelů vzorem a vzorcem pro stále nové a nové změny. Nyní vítězí důraz na neměnnost!
Prý hrozí „nákaza“ Evropy. Sám Trump však není pro EU hrozbou. Naproti tomu pět, či nedejbůh deset let francouzského prezidentování v podání Marine Le Pen by velké Mitterrandovo a Delorsovo dílo nejspíš nepřečkalo. V tomto ohledu může být ale Trumpovo vítězství spíše nápomocno (podobně jako Unii prospěje odchod věčně brblajících Britů). Gaullisté (Sarkozy, Juppé, Fillon) dostanou do rukou nečekanou zbraň, na níž Francouzi vždy spolehlivě reagují – pravý a nefalšovaný gaullistický antiamerikanismus. O ten se pétainistka Le Pen nebude od ledna moci opřít, stane se naopak jejím snadným terčem. Osobně pevně doufám ve Fillonovu elysejskou pětiletku. Připomeňme ještě, že dle evropských volebních zvyklostí by byla vítězkou na voličské hlasy bohatší Hillary (ač Virginii pravděpodobně urvala jen díky viceprezidentskému spolukandidátovi Timu Kaneovi). A že Trump je představitelem standardní partaje - na rozdíl od francouzské pétainistky.
A tedy – tak jako Caesar opět zvítězil nad Pompeiem, jistě opět zvítězí i de Gaulle nad Pétainem!
