Špetka pokleslé politické poezie

Trocha veršů nikoho nezabije! Zase je po pár dekádách "proti komu bojovat" (na čemž se, zdá se, shodují všichni; existuje však rozličnost terčů), tudíž je to docela na místě.          

Navíc není nad svobodu projevu, nefalšovanou kavárenskou nudu a takzvané nastavování zrcadel. Slavičím rýmům doba zkrátka přeje!

Carské sele

Nad vším bdí sám Putin,

nad chudými Rusy,

car měst, luk a mýtin,

co provádí jim hnusy.

Pronikne i do nejběžnějších rutin,

narve všem zlo až do pusy,

do nejniternějších dutin,

rozkejhá potrefené husy.

Až bude jen pánem pustin,

pak možná povládnou tam Pussy,

do té doby až do sutin

vše rozbije na kusy.

Avšak oligarchů lid,

co vždycky chtěl mít klid

a pod tvrdou pěstí hnít,

teď nad Turka si vzlít.

Ten to nenechal tak být,

nad sebou rudo nechtěl mít,

a tak armádní shit

hned z oblohy slít.

Z toho chce se caru blít,

proto by měli všichni bdít,

než začne nás to mlít,

abychom nemuseli hloubit kryt.