Odbory chtějí pro zaměstnance povinně 5 týdnů dovolené

Je to fajn, občas přidat dovolenou nebo nějaký další státní svátek - nebo není? Budeme-li takto pokračovat, bude brzy volna víc než pracovních dní... a na konci už bude jenom samé volno a jíst budeme asi trávu..

Minulý týden jednala tripartita. Z projednávaných bodů mi přišly zajímavé a důležité dva – jeden upravující do mrtě práci z domova (tzv. home office) a druhý plošně zavádějící pět týdnů dovolené. Bod home office odboráři jak je jejich dobrým zvykem přepálili. Vypadalo to, že budou trvat nejen na zaplacení internetu doma pracujícím ale hlavně že budou vytvářet úřady a úředníky dohlížející na to, aby doma pracující lidé dostatečně odpočívali, aby měli pracovní prostředí, kde se jim nemůže přihodit žádný úraz a hlavně aby neměli stress (!). Prostě “zregulujeme to, bandu podnikatelskou, to by tak hrálo, aby si někdo pracoval dopoledne a někde až potom, co si zajezdí na kole nebo uloží děti do postýlek”! A těch krásných úřednických míst, co by nám zase vzniklo pro dohled (třeba nad stresem – umíte si to představit?). Zástupci zaměstnavatelů však naštěstí hlasitě poukázali na zjevnou nesmyslnost představ odborářů, takže výsledek snad nebude zcela likvidační.

Mě ale víc zaujal požadavek na pět týdnů dovolené. Vede k němu poznatek, že Češi stráví nejvíce času v zaměstnání (podle statistik  EU). S tímto výrokem se klidně ztotožním.  Problém je, co v tom zaměstnání někteří dělají – kouří, prohlíží na internetu různé webové stránky, odepisují na soukromé maily apod. To je také statisticky doloženo.

A nyní jsou dle odborů přetěžováni a proto potřebují 5 týdnů dovolené. Já bych to nechala na zaměstnavateli, protože jsou určitě obory, kde jsou lidé přetěžováni – práce na páse v třísměnném provozu, práce na kase, ale v dalších oborech lidé přetěžováni nejsou. Navíc dnes, kdy prakticky neexistuje nezaměstnanost, by se zrovna tyhle věci měly nechat na svobodné dohodě dvou stran pracovněprávních vztahů – firmy a zaměstnance. Chce se mi pracovat ve firmě X, která má mimo jiné 5 týdnů dovolené nebo radši nastoupím do firmy Y, kde sice dovolenou navíc nedávají ale třeba líp platí nebo poskytují jiné benefity – například průběžné doplňování vzdělání? Nechme to vážně na dohodě, čím víc se do toho bude montovat stát, byť možná v dobré víře, že “všeobecné štěstí se dá nařídit”, tím hůř. V jihoevropských státech tak dlouho regulovali pracovní trh, až mají dnes mezi mladými lidmi skoro 50% nezaměstnaných. Určitě to mysleli dobře, když prakticky zakázali propouštění, ale pak samozřejmě nikdo nikoho nenajímá, když se nemůže při ekonomickém propadu lidí zbavit, a to ani lemplů či zlodějíčků, protože jsou skvěle chráněni. To přece nechceme, jít touto cestou…

Nebo ano? Co si o tom myslíte?