Už dva týdny platí další z řady zákonných úprav z hlav sociálních inženýrů, kteří vždycky přesně vědí, co je pro prostý lid dobré
Chodci jsou povinni být za chůze při snížené viditelnosti označeni retroreflexními prvky. Jenom malou útěchou je policejní PR sdělující, že policisté budou zatím jenom dohlížet a provinilcům domlouvat. Jeden z policajtů se totiž už na kameru přiznal, že na to zatím „nemají vyhlášku“, takže jim nic jiného zatím nezbývá. Nenechme se tedy ukolébat, že se zatím tak moc neděje.
Myšlenka označování chodců za snížené viditelnosti reflexními prvky je dobrá a v pořádku, ale vadí mi, že se vynucovacím způsobem nařizuje něco, na co by měla stačit přirozená inteligence účastníků dopravního provozu, případně nějaká osvěta, ale v Čechách na to uděláme rovnou zákonnou úpravu. Vůbec z toho nemám dobrý pocit, bojím se, co nám bude nařizovat případný další zákon. Nejsem totiž zastáncem názoru, že „chybí legislativa“, myslím, že je jí až až, jen se nevyužívá, nevymáhá a nedodržuje.
Mnohem víc mi vadí jiná věc, a to je pocit zákonodárců, že musí nesvéprávné stádo plebejců občas nějak umravnit nebo by zvlčilo a nejlépe zákonem. Vybavuji si diskusi sněmovních expertů při projednávání návrhu na povolení stopadesátky na některých dálničních úsecích. Jeden z poslanců pohovořil zhruba v tomto duchu: „Teď mají povoleno 130 a jezdí nám 150. Když jim dovolíme 150, budou jezdit 180 a to tedy nejde!“ Cítíte v tom taky tu nadřazenost a aroganci jako já? Aby se o nás TAKTO smýšlelo? Vážení poslanci: Chtělo by to silně ubrat na aroganci a občas si připomenout, že zákonodárce je zaměstnanec nás všech, je placen z našich daní a měl by mít taky trochu pokory. V této souvislosti už vypadá jako úsměvná perlička diskuse posledních dní, jestli poslancům PS ČR umožnit nadále parkovat na jednom z nejcennějších náměstí v celé zemi – na Malostranském. Komentáře sněmovních borců stojí za přečtení…
Jaký z mého povídání plyne závěr? Bojím se, že tímto způsobem budeme mít zákonem za chvíli předepsáno úplně vše a tím vlastně ztratíme osobní svobodu.
No, nic veselého zatím nemůžu napsat. Ale budu se tím zabývat!
