Bakterie se rozmnožují bez zábran. Já jsem ale vymyslel příběh jak by to vypadalo, kdyby také, jako my, odsuzovaly a skrývaly rozmnožování.
Tyto bakterie byly jednoduché jedno-buňečné organismy, nicméně měly nehmotnou inteligentní duši a mohly se vzájemně dorozumívat. Živily se různými látkami, ale nejraději měly cukr. A rozmnožovaly se pučením, to znamená, že se z bakterie vytvoří takový malý výrůstek který se postupně zvětšuje, až se nakonec oddělí a vzniknou 2 identické bakterie (pokud náhodou nedošlo k nějaké genetické mutaci). Průměrná bakterie žila asi 3 hodiny. Každá bakterie měla kapsičku, kde se jí generovaly toxické látky, kterými mohly ubližovat ostatním.
To jedno rozmnožení bakterie, od prvotního výrustku, až po oddělení od rodiče, trvalo asi 1 sekundu. Za sekundu musel rodič svému dítěti předat zásady slušného chování, aby dítě mohlo být přijato mezi ostatní bakterie. Neodpučené dítě muselo být zakryto vrstvou slizu aby nevidělo co se děje kolem a aby nezaslechlo tajné informace dospělých. Tohle je příběh jedné bakterie:
Rodič: Až vyrosteš tak půjdeš za prašivou bakterií a ta ti řekne nejtajnější slovo světa.
Dítě: Proč je ta bakterie prašivá?
Rodič: Ona se schovává pod prachem, aby mohla říct nahlas to nejodpornější slovo. A kdyby ho řekla nahlas a nebyla zakrytá, tak by si udělala velkou ostudu a my bychom ji musely zabít.
Dítě: A proč je to slovo tak tajné?
Rodič: Jestli se budeš moc ptát, tak tě zabijeme. Máme na to kapsičky s toxickým materiálem. Je to to nejtajnější a nejodpornější slovo, tak o něm nemluv tak nahlas a nestydatě.
Dítě: A kdo všechno to nejtajnější slovo zná?
Rodič: No, vlastně úplně všichni.
Potom když se dítě odpučilo, tak šlo za prašivou bakterií. Prašivá bakterie potichu zašeptala: "Je to pučení! My se rozmnožujeme tak, že vypučí malý výrůstek, ten se postupně zvětšuje a nakonec se oddělí. Říká se tomu pučení, ale snaž se to slovo nikdy nevyslovovat a hlavně nikdy nenaplň jeho význam, je to největší zločin!"
Dítě se zeptalo: "A co když to někdo udělá?"
Prašivá bakterie: "Tak ho zabijeme. Máme na to kapsičky s toxickým materiálem."
Dítě: "Ale já jsem se taky takhle narodila! Takže musíme zabít moje rodiče?"
Prašivá bakterie: "No, ne. Radši nad tím moc nepřemýšlej, nebo tě zabijeme. Máme na to kapsičky s toxickým materiálem. Podívej se za sebe!"
Na druhé straně bakterie obklíčily jinou bakterii. Vylučovaly toxickou sloučeninu a ubližovaly s ní té bakterii, dokud ji neusmrtily. Pak první bakterie řekla: "Dobře jsme udělaly, že?" a další řekla: "Dobře jsme udělaly". A pak se na sebe všechny bakterie dívaly, jedna na druhou a vzájemně se utvrzovaly v tom, že udělaly správnou věc. Všechny opakovaly "dobře jsme udělaly". Kdyby některá z nich znejistěla, tak by mohla být považována za podezřelou a nemorální.
Prašivá bakterie řekla dítěti: "Vidíš a takhle trestáme ty, kteří se dopustí pučení."
Dítě: A stává se to často, že se bakterie dopustí tohoto zločinu?
Prašivá bakterie: "No, my to vlastně děláme více méně všechny a pořád."
Dítě: Takže se máme všechny zabít?
Prašivá bakterie: "No, ne. Ale musíš to dělat potají. Musíš se schovat někam pod prach, pak potichu vypučíš a pak pošleš dítě ke mě a já ho indoktrinuju. Tak je to legální. Hlavně žádná bakterie nesmí zjistit, že to děláš."
Dítě: Ale to bude jasné, že jsem to dělala, když budu mít toho potomka!
Prašivá bakterie: Jo, však my to všechny budeme vědět, ale ty to před náma musíš tajit, abychom nevěděly, že to děláš, přestože všechny víme, že to děláš. A jestli budeš dál přemýšlet a mít k tomu výhrady tak tě zabijeme, máme na to kapsičky s toxickým materiálem.
Prašivá bakterie pak vyšla z pod prachu a šla pryč. Po cestě omylem trochu vypučela kousek nového potomka. Ostatní bakterie přemýšlely, jestli to bylo omylem a co si o tom mají myslet. Jedna řekla "Odsouzeníhodné". A ostatní to začaly opakovat: "Odsouzeníhodné! Odsouzeníhodné!" Nakonec se všichni kolem ní shlukly a usmrtily ji toxickým materiálem a jako novou prašivou bakterii jmenovaly jinou.
Asi za 5 dní došlo k jedné zvláštní genetické mutaci. Narodila se bakterie, která začala říkat: "Už bylo dost pokrytectví! Pučení je zlo a musíme usmrtit každou, která to dělala, ať už pod prachem nebo veřejně." To se ostatním moc nelíbilo, protože je pučení bavilo. Obvinili ji z toho, že vyslovila "pučení" nahlas a usmrtili ji. Nicméně její myšlenka žila dál a postupně oslovila všechny bakterie. Většina bakterií si řekla, že nevypučí za celý svůj život ani jednou a předháněly se v tom, která zemře bez dětí. Zatímco jiné bakterie potají pučely. Ty, které měly genetické předpoklady k tomu, aby pučely potají přežívaly a ty které měly genetické předpoklady k abstinenci pučení, vymřely. Zbyly jen ty, které se rozmnožovaly potají. Tajně spolu spolupracovaly a když se na nějakou přišlo, tak jí nezabily, protože věděly, že to dělají samy a očekávaly, že když se jim na to příjde, tak se jim taky snad nic nestane.
Za 3 dny došlo k další mutaci a další zmutovaná bakterie začala říkat něco nového: "Dost bylo pokrytectví! Všechny pučíme, tak co takhle to přestat odsuzovat? Na co máme to pravidlo, když se jím stejně neřídíme? Takové pravidlo nás jen obtěžuje." To bylo ale až příliš proti několika-týdenní tradici. A tak ji nejen usmrtily ale vystavily její zbytky a připomínaly si, že tohle byla nejzločinnější bakterie všech dob. Ale za pár dnů se ta její myšlenka uchytila a postupně ji přijaly všechny bakterie. Rozmnožovaly se bez zábran a veřejně. Během několika týdnů došlo k mimořádnému růstu jejich populace.
Všechny žily v záchodě. Pak ale člověk, který vlastnil tento záchod jej polil anti-bakteriálním přípravkem a všechny bakterie zahynuly. Bakterie si těsně před svým vyhynutím myslely, že jejich historie je něco výjimečného, co se bude připomínat navždy. V momentě zničení, však byly veškeré informace o nich navěky zapomenuty a nikdo je neřešil.
