.. pokud za ním nenásleduje popis kontextu, ve kterém citovaná část dostává úplně jiný význam. Protože "vytrženost z kontextu" je samozřejmost - všechny informace jsou vždy vytaženy z nějakého kontextu.
Úplně všechno je vytrženo z kontextu. Dokonce i když k citované části přidáte kontext, tak ten celek který citujete je pořád vytržen z ještě širšího kontextu. A můžete ten kontext rozšiřovat a rozšiřovat, ale vždy to bude vytrženo z kontextu, pokud byste teda necitovali celou existenci.
Citát z knihy je vytržen z kontextu celé kapitoly a ta kapitola je v kontextu celé knihy a celá ta kniha má nějaký historický kontext a ten historický kontext pár let před a po napsání je v rámci ještě širšího historického kontextu. A tady ten text tohoto článku rozhodně je vytržen z kontextu, protože já tady zapisuju jen nějaké myšlenky které mám při psaní, ale ty myšlenky, které jsem měl předtím tu vůbec nejsou napsané, ale třeba s tím nějak souvisí a tyto souvislosti vám unikají a proto je celý tady ten článek vytržený z kontextu, nemluvě o tom, že mě možná po napsání napadne něco dalšího, ale už nebudu moct to tam dopsat nebo se mi nebude chtít a to z toho článku taky nepůjde vyčíst, protože mu chybí ten historický kontext!
Prohlásit o nějaké konkrétní informaci, že je vytržená z kontextu, to je jak prohlásit, že je nějaké konkrétní číslo dělitelné jedničkou beze zbytku. Když tu vlastnost mají všechny čísla, tak takové prohlášení má docela nízkou hodnotu.
Opravdu doporučuji, obzvlášť pokud ten kontext neznáte, nepoužívat "vytrženo z kontextu". Protože pokud ten kontext na té citováné části nic moc nemění, tak ten kontext je docela irelevantní. Já bych pochopil, že když by třeba někdo citoval názory svých odpůrců, tak není možné to pak vytáhnout z kontextu a říct, že to řekl, takže jsou to jeho názory. Ale pokud někdo má nějaký názor, který i v rámci kontextu vypadá pořád stejně, no tak prostě má takový názor.
Toť platí obecně. Ale samozřejmě asi nejvíce se s tímhle setkávám u určité disciplíny, která se podle mě zabývá lhaním o lžích, tedy u náboženské apologetiky, při interpretací tzv. "svatých" textů (které hlásají zabíjení, otroctví a další dobové tradice). A tam je to obzvlášť špatný argument, jelikož, pokud má být nějaký text vzorem pro chování dnešních lidí, tak ten text musí být nadčasový, nezávislý na tehdejším kontextu. A pokud ten text má smysl jen v tehdejším historickém kontextu, no tak přece nelze se jím řídit v dnešní době, když jsou dnes úplně jiné podmínky. A za opravdový vrchol intelektuální neupřímnosti považuji to, když někdo v podstatě hlásá, že to co se mu líbí platí pořád a to co se mu nelíbí "je potřeba chápat v rámci historického kontextu".
Co když ty (z našeho pohledu) dobré věci platily jen v rámci historického kontextu a ty (z našeho pohledu) špatné věci se mají následovat pořád?? A v jakém kontextu je dobré např. zabíjení nevinných dětí?
A když už jsme na téhle stránce, může mi nějaký křesťan vysvětlit, k čemu je dobré ukamenovat býka? Nestačilo by toho býka prostě zabít bez zběsilosti a samoúčelného barbarství?
