Tak jako "vražda", když je žádoucí, dostane okrasný název "trest smrti", tak "pokrytectví", když je žádoucí, dostane okrasný název "umírněnost". Možná by bylo lepší opustit ta citově zabarvená označení a vidět to realisticky.
"Vražda" i "trest smrti" jsou označení pro zabití člověka. Akorát v tom prvním případě se nám to hnusí a v druhém případě se necháváme unášet krvelačnou či pomstychtivou touhou. Ale v obou případech je to zabití. Realistické, objektivní a citově nezabarvené slovo je "zabití". A myslím, že realisticky je potřeba zhodnotit, kdy je zabíjení povoleno a kdy ne. Nemám rád takové ideologie které říkají "vraždit se v žádném případě nesmí" a pak zavedou "tresty smrti" za každou hloupost. Zakázat nějaký zločin a sám ho činit pod okrasným názvem, to jako fakt? Já myslím, že zabíjení by mělo být možno ve dvou případech: dobrovolná eutanázie a krajní sebeobrana.
Ale zpět k hlavnímu tématu. Umírněnost je něco, co je vnímáno pozitivně. Mírnost - to je super, že? Ale co to přesně je? No a pak tu máme zdánlivě nesouvisející pojem pokrytectví. Pokrytectví je strašné, to je zlá přetvářka. Někdo se hlásí k velkým hodnotám a sám je porušuje! Ten zmetek! Anebo je jen umírněný v dodržování těch hodnot? Možná, že uznává, že tohle a tamto je správné, nicméně, není žádný extrémista a nechce ty pravidla každému vnucovat, protože přecijen je to jen jeho subjektivní přesvědčení. Takže je to pokrytec, že nejede podle svých vlastních pravidel, ke kterým se hlásí? Ten zlý pokrytec! Ten zlý pokrytec .. je jen umírněný člověk, který jen nechce něco radikálně následovat, takže nemůžeme o něm říct nic špatného.. tak je pokrytecký nebo umírněný? Dobrý nebo špatný?
Vypadá to, že umírněnost není až tak pozitivní vlastnost jak se zdálo a pokrytectví není až tak negativní vlastnost jak se zdálo, ale že je to to samé. A to jak to označujeme je jen náš subjektivní emocionální vztah k tomu. A co to vlastně je realisticky? Já bych řek, že to je, když něco uznáváte, ale neberete to moc vážně. A na jednu stranu je to špatné, protože pokud je to dobrá věc, tak ji zbytečně nedodržujete, ale na druhou stranu je to dobré, protože pokud to ve skutečnosti až tak dobrá věc není (což si nemusíte uvědomovat), tak aspoň nenaděláte škody tím, že tu věc budete 100% dodržovat.
A já bych řek, že nic není dobré 100% dodržovat. Myslím, že ať vezmete jakoukoliv (zdánlivě) dokonalou hodnotu, tak dá se najít případ, kdy možná není úplně nejvhodnější ji uplatňovat. Extrémní dodržování jedné dobré věci, může v duchu účel světí prostředky způsobit ještě víc zla. Na druhou stranu, pokud někdo přikazuje lidem co mají či nemají dělat v soukromém životě a sám se tím vůbec neřídí, tak to je taky špatné. Není dobré své hodnoty dodržovat na 100%, ale to neznamená, že zrovna 0% je ta nejlepší volba. Já bych dal tak 80-90% jako dobrou míru. A myslím, že není ani tak důležité následovat to o čem už jsem přesvědčen, že je dobré, ale neustále objevovat, vzdělávat se a ověřovat si, jestli je to opravdu dobré, jestli není něco lepšího, jestli to nepůsobí víc škody, proč to vůbec považuju za dobré a jestli bych vlastně sám nemohl přijít s nějakými ještě lepšími hodnotami.
