Příběh o Vojtěchovi

Bylo mu 6 let. Zrovna nastoupil do první třídy na základní škole. Přišel jako jeden z mnoha, ale výrazně se od ostatních lišil svým svérázným stylem. Nikdo nečekal, že bude dělat takové věci.

Paní učitelka napsala na tabuli obrovské znaménko plus a řekla, že to je znaménko plus. Byla to hodina matematiky. Přesněji řečeno, měla to být hodina matematiky. To by tam ale nesměl být Vojtěch. Zatím však nerozjel svoje móresy. Ťukal si něco na mobilu a nevěnoval žádnou pozornost hlasu paní učitelky. Nebyla pro něj paní, pro něj to byl rušivý zvukový element. Když ale zvolala jménem na Vojtěcha ať jde k tabuli, zbystřil a vzal to jako výzvu k boji.

Aktivoval své tygří oči a šel k tabuli, aby se ukázalo kdo je tady king. Paní učitelka se na vysoké škole naučila, že na žáka je potřeba se usmívat a je potřeba aby na něj byla hodná, protože tím bude mít s žáky dobré vztahy a učení bude efektivní. Na Vojtěcha ale tohle nefungovalo. Zeptala se "Copak je to za znaménko?" a ukázala na znaménko plus. Vojtěch se na to znaménko podíval a pomyslel si, co to je za konkurenci která se s ním chce měřit. A usoudil, že je to jenom načmáraná blbost a tak na to plivnul.

Paní učitelka usoudila, že tady pomůže jedině násilí, ale jelikož na to neměla pravomoce, tak si šla postěžovat k řediteli, ať něco vymyslí on. A něco vymyslel. Řekl si, že zajde do té třídy a svým mužným hlasem okřikne Vojtěcha. A tak vyšel a šel a už byl tam. Začal řvát jak lev. Všichni žáci byli v šoku. Ale Vojtěch ne. Přestože se zdálo, že nemá šanci vyhrát v boji, šel proti řediteli a dal mu pěstí do kolena. Ředitel byl psychicky paralyzován. Jeho slova neměla efekt a na násilí nemá právo.

Paní učitelka se rozhodla zavolat policii. Když policie přijela, Vojtěch kráčel po chodbě, ve třídě už jej to nebavilo. Paní učitelka dovedla policii k němu. Zrovna bil své spolužáky. Policisté okamžitě přišli k němu a odtrhli žáky od sebe. Vojtěch však řádění nezanechal. Přišel k policistovi a dal mu pěstí do kolena. Druhý policista usoudil, že stav je vážný a zavolal posily.

Za 10 minut byla škola obklíčena kukláči se samopaly. Vyzvali 6-letého Vojtěcha aby vyšel z budovy. A on vyšel. Ale ne proto, aby se vzdal, ale aby je zbil. Když uviděl, že na něj míří samopalem, vydal se k nim. Zahlásili, ať dá ruce nahoru, ale on měl ruce dole, přišel za kukláčem, který měl v ruce samopal, a boxnul ho do kolena. Pak šel za dalším kukláčem. Kukláč měl namířený samopal před sebe a řekl si, že mu nezbývá, než začit střílet. Když se Vojtěch přibližoval, kukláč začal střílet. Jenomže on střílel přímo před sebe a jelikož byl Vojtěch menší, tak mu to lítalo asi půl metru nad hlavou a nebránilo mu to přijít k tomu kukláčovi a dát mu pěstí do kolena.

Ostatní kukláči zavolali vrchnímu řediteli ozbrojených sil, že budou potřebovat tanky a vrtulníky. Vrtulníky tam byly jako první. Hnedka zavolali vysílačkou: "Jsme tady, vidíme ho. Co máme dělat?" Na to kukláči ale nevěděli odpověď. A tak helikoptéry jen kroužily kolem. Pak ale přijel tank. Když to uviděl Vojtěch, přišel k tomu tanku, zaklepal mu na dveře, otevřel kukláč, vyšel ven a Vojtěch mu dal pěstí do kolena.

Jeden kukláč řekl: "Nedá se s ním bojovat, budeme se s ním muset spojit!" A druhý mu odpověděl: "Cože? To nám bude vládnout 6-letý fracek?" A první kukláč se na něj podíval, kleknul si na 4, šel po 4 a boxnul druhého kukláče do kolena.