Člověk je něco jako pytel brambor s květákem nahoře. Je to sice hezké, že to má květák a ten květák může mít komplexní strukturu, nicméně, primárně je to pořád pytel brambor s květákem.
Demokracie je násilná diktatura většiny na úkor menšin. Brutální boj o moc ve kterém vyhrávají ti konvenční. Co když je většina v bludu a nějaký úchyl má pravdu? Mohl by prorazit, ale ne na základě toho, že má pravdu. Víte proč někdo prorazí? Tak jako květina prorazí v úrodné půdě. A ve společnosti vždy jedny choutky utlačují druhé a jak jsou některé dlouho utlačené, tak příjde revolucionář a vysvobodí je, spoutáním jiných. Ale jak je vysvobodí? Dospěl jsem k názoru, že slovo je forma násilí. Jaký je rozdíl mezi tím, když se pěst řítí prostorem do obličeje s květákem a mezi tím, když plíce zafoukají, rozkmitají hlasivky a hmota v ústní dutině se začne pohybovat na základě stroje v květáku poháněného trávícím strojem, a výsledný rozkmitaný vzduch rozkmitá ušní bubínek a přijaté frekvence jsou květákovým strojem zpracovány a použity a nastane změna vnitřního stavu, stejně tak jako nastane změna vnitřního stavu když doletí pěst? Obecně platí, že planety k sobě přitahují předměty. A hvězdy k sobě přitahují planety. A černé díry k sobě přitahují hvězdný svit a hvězdy zcela. Kdo je dál, může uniknout, ale kdo je blízko, bude pohlcen! Protože černá díra je hodně deep. Já vím, že co je slabší já můžu zmáknout a co je silnější pohltí mě pokud se k tomu přiblížím. Takže je nejlepší pohlcovat slabší dál a dál abych byl bigger a bigger a pak mohl pohlcovat větší a větší enemies. Každopádně kamion násilí jede dál, navzdory štěkání strojů s vzduchovými měchy, které foukáním rozkmitávají hlasivky. Hvězdná spravedlnost je fyzika.
