Jaký svět po sobě necháme pro příští generace?

Každý člověk má moc. Někdo má moc zahýbat prstem, někdo umí svými myšlenkami inspirovat okolí, někdo má moc ovlivnit své děti, někdo má vojenskou moc a může rozhodovat o životě a smrti milionů lidí. Jak budeme naši moc uplatňovat?

Podle mě není nic horšího, než když má dalekosáhlou moc někdo, jehož obzor nepřesahuje jeho primitivní potřeby. Takový člověk si nezaslouží moc a je morální povinnost mu ji vzít, ať už mocnějším člověkem nebo spojenou mocí méně mocných. Na uplatňování moci by si měl každý vyřídit mocenský průkaz a čím má člověk větší obzor, tím větší moc může uplatňovat. Aby se k moci nedostal idiot.

Nicméně to se netýká drtivé většiny lidí. Většina lidí má moc nic moc. Většina lidí nemůže udělat moc ve svém životě. Ale já si přesto myslím, že by si měli uvědomovat svoji zodpovědnost a měli by šlechtit svoji moc a uplatňovat ji patřičně. Přeci jen i to pohnutí prstem dokáže vychýlit trajektorii Země, přestože může být toto vychýlení některými považováno za "zanedbatelné". Avšak realita obsahuje všechny detaily a nic v ní není zanedbatelné. To jen naše mozky nejsou dost prostorné, aby mohly pohltit veškeré detaily a proto ty detaily zanedbávají. A malé detaily mají občas velký smysl. Když vidím lidi se soustředit na velkou věc a ignorovat detaily, láká mě podívat se na ty detaily. Nacházím v nich skryté souvislosti, které by byly jinak přehlídnuty.

Jakékoliv uplatnění moci změní svět jednou provždy. Všechny naše činy mohou udělat svět lepším či horším. Čin v jednu sekundu přináší jiný svět sekundu další. Dnešní činy mění zítřek. A činy naší generace mění svět generace příští. A co se bude dít tisíc let ovlivní to, co se bude dít dalších tisíc let.

Vytvořit lepší svět pro příští generace skrze naše činy, považuji za morální povinnost. A je potřeba pro to přinášet i oběti. Ať každý dělá činy, které zlepšují jeho život, ale není dobré dělat to na úkor něčeho, co člověka přesahuje. Stejně tak jako atom přesahuje sub-atomické částice a člověk přesahuje své buňky, společnost je organismus, který přesahuje člověka. A myslím, že člověk ve společnosti by se měl chovat jako buňka v lidském těle. Stará se sama o sebe, ale zároveň s ostatními tvoří něco velkého, co ji přesahuje.

A někdy stojí za to i obětovat svůj život. Kupodivu je to docela sobecké. Člověk je z evolučního hlediska nositel svých genů. Jeho "soudruzi" nesou podobné geny. Pokud sám sebe obětuje, čímž posílí rozmnožení jeho soudruhů, tak to může být výhodnější, než je zničit a rozmnožit se sám jen trošku nebo vůbec. Těch pár potomků může zemřít hnedka v příští generaci. Ale velká rozmnožující se populace která má plus mínus jeho geny, tak je mnohem stabilnější.

Já chci aby se svět změnil tak, aby ti, kteří neví  nic o sobě ani o světě a intenzivně do světa zasahují, aby byla jejich moc omezena a aby ti, kteří znají sebe a znají svět a moc do něj nezasahují, začali uplatňovat a šlechtit svoji moc.