Původně se zdálo, že celý svět půjde mozkem pohltit. Samozřejmě se systematickým přístupem. První se naučím seznam elementárních částic - to není až tak těžké. Dále je potřeba vysledovat kde která částice poletuje.
Těch elementárních částic opravdu moc není a když se naučíte jejich názvy a vlastnosti, tak vám docvaknou základy světa. Pak už stačí jenom vysledovat každou jednotlivou existující částici. Na to nestačí mít ostrý zrak, ale je potřeba i auto pro přesun do neznámých oblastí a dále průhled dovnitř věcí. Třeba skrze sklo lze prohlídnout cca snadno, ale prohlédnout dovnitř pneumatiky může být problém. Ale celkově se to dá zvládnout. Když máte vyjasněné pozice všech částic, tak si můžete odvodit kde ty částice byly předtím. U toho je potřeba neopomenout principy relativity. Já jsem naštěstí zvyklý se pohybovat rychle a proto mám relativitu zažitou na vlastní kůži. Vlastně ani není potřeba se pohybovat rychle, ale spíš mít čuch na ty projevy i když jsou jen v malé míře. A když si odvodíte historii, tak pak už není problém odvodit si i budoucnost. A pak už budete mít úplný hmotný model.
Pak je potřeba se hluboce zamyslet nad všemi vazbami. A vymyslet veškeré filozofické úvahy o tom, jaké jiné potenciální kombinace všeho by mohly fungovat. Takových úvah je sice nekonečno, ale zkušený filozof umí pracovat se svým mozkem tak, že si tam vytvoří neuronový kruh a po tom kruhu jde jít do nekonečna a ty elektrické signály se tam tím pádem urychlí do nekonečna a on je schopen vše pochopit v konečném čase. V téhle fázi jsem se ještě ani pořádně nezapotil. Jenom trochu.
A na co jsem teda nakonec narazil? Zacyklilo se úkládání informací. Všechny informace co zjistím se hmotně uloží do mozku. A na další informace potřebuju další hmotu v mozku. A ten problém není v tom, že by mi došlo místo. Ono se to vždycky dá defragmentovat nebo jinak optimalizovat a efektivněji ukládat. Ale problém je v tom, že jakmile uložím novou informaci, tak ona tam fyzicky je a já jsem nucen uložit novou informaci o tom, že tam ta informace fyzicky je. A to, že jsem to tam uložil je potřeba opět uložit. A takhle vzniká nekonečný cyklus a nemůžu se posunout dál. Já jsem to zkoušel dát do neuronového kruhu, ale já potřebuju nekonečno těch kruhů a nemůžu dát nekonečno kruhů do kruhu.
Jedno řešení by bylo z těch analýz vynechat analýzu svého mozku, ale to pak nebudu mít přehled co tam mám a jak. Proto jsem nakonec zvolil úplně opačný postup. Všechny neuronové dráhy jsem rozpojil. Neurony teď mohou v klidu relaxovat.
