Evropská unie musí být společenstvím rovnosti evropských národních států, jinak se zpronevěřuje principům na kterých vznikla.
Na setkání ministrů zahraničí v Římě zaznělo že Evropská unie prochází "kritickou dobou", a její členové by se měli oprostit od sobeckých zájmů a soustředit se na problémy migrace a terorismu.
V souvislosti s nezvládnutou migrační krizí do Evropy se stále více na různých evropských fórech skloňuje slovo solidarita.
,,Solidarita znamená dobrovolnou společenskou soudržnost mezi rovnými, ochotu ke vzájemné pomoci a podpoře v rámci nějaké skupiny. Člověk je solidární s nějakou skupinou, pokud ji podporuje a její úspěchy i neúspěchy pociťuje jako vlastní.“
Od 19. století se se solidarita začala chápat jako vyjádření pojmu „bratrství“. Francouzská revoluce a heslo „Volnost, rovnost, bratrství" se stalo heslem zejména dělnického hnutí a později sociální demokracie. V komunistickém hnutí se pojem solidarita užíval v souvislosti s mezinárodní solidaritou revolučních stran a naopak se pak měnil v heslo protestu proti totalitnímu státu.
Solidarita však může být zneužita a následně může vést k odmítavým až nepřátelským postojům při prosazování dílčích skupinových zájmů na úkor společnosti. Požadavek na solidaritu se může změnit na tlak na konformní jednání skupiny samé.
Solidarita a soucit s těmi, kteří jej potřebují však nesmí být zneužíván, má význam pouze ve své dobrovolnosti a určitě ne pod jakýmkoliv tlakem a to ani tím migračním.
Evropě se daří udržet mír, konsolidovat se a je atraktivní pro miliony lidí..Evropa potřebuje společná řešení a těch může dosáhnout pouze pokud k nim budeme přistupovat dobrovolně a s vědomím, že máme všichni společný cíl.
Našemu společnému projektu rozhodně neprospívá, když jsou některé země o některých cílech informovány až po přetržení cílové pásky a jsou jen důrazně vyzývány k solidárnímu zajištění všech provozních nákladů a dopadů.. .
Solidarita rozhodně není vynucené přijímání uprchlíků a ekonomických migrantů, které se snaží některé elity Evropské unie vnutit formou kvót všem členským státům. Pokud bychom ztratili možnost určovat koho přijmeme na území svého státu a s kým a za jakých podmínek budeme žít, nestali bychom se pouhou provincií Evropské unie? Podíl na jejím řízení ukázalo například přehlasování v otázce těchto povinných kvót. Evropská unie musí být společenstvím rovnosti evropských národních států, jinak se zpronevěřuje principům na kterých vznikla.
Pokud dnes postrádáme v demokratických společnostech soudržnost, ptejme se, co je příčinou?
