Celá anabáze neustálých půtek, bojů a bojůvek před rozhodujícím budoucí státním svátkem nastala 17.11.1989. V hlavním městečku malého státečku zvaného Česko Praze se formuje skupina mladých lidí, kteří se chystají na večerní procházku Prahou s tím, že vycházku ukončí na vršíčku zvaném Petřín, který je známý svým vlivem na city mladých lidí a někteří uvažovali, že zde ten večer založí rodinu. Kromě náměstí Svatého Václava je dalším důležitým místem Prahy Národní třída, na které se nachází různé Tuzexy a dokonce po ní jezdí tramvaje a je večerním korzem lidí všech národností , barvy pleti a pohlaví.
Řekli si tedy mladí lidé, proč by jsme se neprošli touto Národní třídou, aby lidé z tuzemska i ze zahraničí viděli naše rozzářené tváře, zčervenalé dychtivým očekáváním večerního sexu v rozlehlém parku na Petříně. Ten večer ale obyvatelé domů na Národní třídě netušili, že zažijí podívanou na velkolepé manévry, jaké Praha naposledy zažila 21.srpna 1968 , kdy do tohoto prostoru zcela omylem zabloudili na traktorech sovětští zemědělci, kteří původně jeli rozorávat celiny do Kazachstánu, ale cestou nějak hloupě zabloudili a najednou se před nimi objevila tabule s nápisem „Praha .“
Kdyby obyvatelé bytů v domech kolem Národní třídy dopředu znali běh událostí, které se toho večera na Národní třídě odehrají, tak už v té době by zavedli po dohodě s OPBH tržní hospodářství a balkony ze svých bytů nad Národní třídou by pronajali na tento večer zahraničním turistům za deregulované ceny.
Mladí lidé, z nichž některé studentky byly dokonce ještě panny, což je naprosto neuvěřitelné, vůbec netušili, že v Praze je dislokován pluk mladých pohraničníků, který se v Praze na Pankráci cvičil v zásahu proti narušitelům socialistického budování světlých zítřků a jako sparingpartneři jim k tomu sloužili vězni Pankrácké věznice a už vůbec nepředpokládali, že by se s nějakým plukem zakrátko při své procházce střetli tváří v tvář.
„U telefonu Husák, prosím ?“ zvedl sluchátko první komunistický muž tehdejší ČSSR, který poměrně dobře uměl česky.
„Tady generál Lorenc, soudruhu presidente, naše tajná služba zjistila, že se v Praze houfují ve velkém množství studenti, ale bohužel se agentům nepodařilo zjistit, co mají ti šmejdi za lubem, snad prý chtějí uctít památku nějakého studenta zastřeleného za 2.světové války, nějakého Opletala, ale já jim nevěřím, určitě to je jenom krycí manévr a nakonec se z toho vyklube protest proti dočasně umístěným sovětským jednotkám, bohužel nám neporadila ani kartářka Plivníková, které vyšlo, že mladé lidi přepadl reflex houfování jako u bizonů a věštkyně ze skleněné koule Buližníková nám neřekla vůbec níc, protože se ji ta koule zakalila tak, že z ní nic nedokázala přečíst, co mám soudruhu presidente dělat ?“
„Tak koukej Lorenc, vím že se v Praze cvičí ten pluk mladých pohraničníků proti nepovoleným demonstracím, tak zavolej generálu Šošovičkovi, ať těm studentům trochu nařežou obuškama, ale tak, aby nedošlo k nějakému těžkému zranění nebo nedej bože k úmrtí, to víš, ti zahraniční zmetkové mají oči všude a my si právě teď nemůžeme moc vyskakovat, když soudruh Gorbačov na nás z vysoka kašle a tvrdí, že všechno, co se tu semele , je čistě naše věc !“ přikázal Husák nejvyššímu STB-ákovi a ten se okamžitě spojil s Šošovičkou.
„Tady křepelka, tady křepelka, jak mě slyšíte?“ vřískal Lorenc do vysílačky kubánské výroby .
„Tady bažant, tady bažant, slyším výtečně, nejste soudruhu Lorenci někde ve vedlejší budově ?“ ozval se Šošovička, velitel pluku.
„Sakra Šošovička, nejmenovat, hlavně nejmenovat, pro vás jsem křepelka, rozumíte, křepelka, poslouchejte, směrem k Národní třídě se přesunuje průvod mladých lidí, prý jsou to studenti, ale kdo ví, co je to za sebranku, tak je na Národní třídě trochu přetáhněte obušky po zadku, ale po prdeli, né po hlavě, rozumněl jste Šošovička, hergot chlape, jestli tam bude nějaký mrtvý, tak hned zítra vás pošlu k imperialistům a uvidíte, co ti s vámi provedou a kdyby proti tomu někdo začal protestovat, tak se odvoláme na zákon, že v rozvinutém socialismu kromě 1.máje je v ostatní dny zakázáno sdružování více jak pěti osob.“
„Provedu křepelko a jak dlouho je máme po té řiti řezat ?“ dotazoval se Šošovička.
„ To nechám na vás bažante, ale tak dvě, tři hodiny by mohly stačit , seřídíme si ještě středoevropský čas, je 19:00 hod. Tak si zkontrolujte hodinky, konec .“
Když průvod vesele naladěných a skotačících mladých lidí dorazil na Národní třídu, zcela nečekaně na ně zaútočil ze zálohy pluk mladých, nadějných příslušníků Pohraničí stráže v nově vyfasovaných bílých přilbách, který byl do Prahy dislokován pro cvičení v rámci Varšavské smlouvy proti vnitřnímu nepříteli, ale nikdo těmto mladým uniformovaným, boje chtivým mladíkům nevysvětlil, jak vlastně ten vnitřní nepřítel vypadá / někteří mladí příslušníci si pod pojmem vnitřní nepřítel přestavovali zelené mužíčky, kteří byli na zeměkouli dopraveni vesmírnými plavidly a z nějakého neznámého důvodu si pro přistání vybrali zrovna Polabskou nížinu a středočeský kraj včetně Prahy / a proto , když k jejich pozicím před řekou Vltavou dorazilo čelo průvodu plného veselí, tak se v jejich tvářích objevilo překvapení a hlavně rozčarování, že vnitřní nepřítel je ještě v pubertě a tak se zmocnila celého pluku Pohraniční stráže touha po boji, navíc, když před sebou viděli mladé lidi s holýma rukama a někeří byli dokonce ještě děti, protože s vězni to tak lehké nebylo a většina mladých, nadšených obránců socialistické vlasti od nich při simulovaném střetu utržila pořádné rány pěstí do nosu a vojenský zubař nestíhal ošetřovat zraněné.
Především je rozzuřily zamilované pohledy studentských párů, které se těšily na večerní sex na Petříně a nadržení pohraničníci, kteří byli sice uklidňování proti sexuálním pudům bromem v čaji se přece jenom neubránili mravenčení ve varlatech a tudíž bylo jen otázkou času a nějaké provokace, aby se na tyto sexem nabuzené mladé lidi vrhli.
A tak když jeden z kadetů, kteří měli na nedalekém hřišti hodinu tělocviku , zařval ve sportovním nadšení při zápase v odbíjené „na smeč“, tak celý pluk to pochopil, jako rozkaz „na zteč“ a horda zcela dezorientovaných mladých pohraničníků , s ostře nabitými obušky vyrazila proti průvodu. Když ale bojechtiví mladí pohraničníci v krásných , nových bílých přilbách a se štíty z plexiskla proti létajícím komárům obklíčili zcela mírumilovný průvod a chystali se vnitřního nepřítele decimovat, byli zaskočeni jeho neobvyklou reakcí, na kterou při střetech s vězni nebyli zvyklí .
Všichni mladí lidé v průvodu si klekli na dlažbu a začali zapalovat svíčky, někteří se začali modlit a již zde byly vidět nesmělé začátky strany Lidové. Pohraničníci se zprvu domnívali, že se jedná o nějaké svaté procesí a účastnící rozsvěcují svíčky na uctění památky mrtvých, ale zmátla je skutečnost, že v čele průvodu nešel farář a rovněž nikdo nenesl kříž a jelikož neměli informace , jakým způsobem mají zakročit proti církvi, tak se začali nenápadně stahovat.
Generál Šošovička, který měl pluk na starosti si chvíli při pohledu na průvod ještě dětí mnul zamyšleně bradu, co s tím provést, ale když uslyšel ve vysílačce rozkaz UV KSČ , " zahájit boj ", který byl zašifrován větou Hněte kostrou, tak začal okamžitě jednat.
Nikdo ze studentů netušil, že v průvodu mladých civilistů je provokatér komunistické strany práce , svobodník Šimčák, který je miniaturní vysílačkou o velikosti plnícího pera napojen na velitele Šošovičku, který mu vyslal rozkaz," švihni sebou na zem a dělej mrtvého, tím budeme mít záminku k zásahu, ale ne, abys udělal díru do asfaltu !" Načež Šimčák, který v průvodu pochodoval v převlečení za studenta Pivoňku, sebou praštil na dlažbu a ještě než ze sebe začal dělat mrtvého , tak zařval z plna hrdla, “ zabili mě“. To samozřejmě zcela změnilo situaci na bojišti a pluk pohraničníků se vřítil mezi mladé civilisty a začali je ostře nabitými obušky mlátit hlava nehlava. Nebozí mladí civilisté, kteří absolutně nic netušíc , nečekali takový zákeřný útok, vztahovali k rozzuřeným pohraničníkům holé ruce a nabízeli jim cigarety, salám a v některých rukou se dokonce objevily láhve s jablečným vínem , které bylo určeno na závěrečnou party na Petříně, domnívaje se, že rozkvetlá korupce v komunistickém systému vše vyřeší.
Bohužel, nemohli vědět, že velící generál Vincek Šošovička vydal nekompromisní rozkaz, žádné potraviny od nepřítele nebrat, můžou být otrávené. A i když pohraničníkům se na cigarety, salám a víno sbíhaly sliny / dokonce se v jednom místě, kde nějaký zahraniční student z Arabských emirátů nebízel láhev nefalšované Skotské whisky utvořil takových chumel pohraničníků, že se málem sami ušlapali / a přitom věděli, že je nemohou přijmout, tak je to ještě více rozzuřilo a nakonec na dlažbě zůstalo ležet několik desítek potlučených mladých civilistů a další byli odvlečeni do generálního štábu velících důstojníků k výslechu, případně mučení.
" Co jste dělali na Národní třídě ?" vyzvídal Šošovička na zajatcích a výhružně si vyhrnoval rukávy jako gestapák.
" Šli jsme se projít, venku bylo pěkně, tak jsme se domluvili, že uctíme památku zastřeleného studenta Jana Opletala a potom se projdeme na Petřín a budeme pozorovat osvětlenou Prahu a přitom budeme zpívat budovatelské písně ," unisono tvrdili zajatci a Šošovičku začal chytat amok.
" Nekecejte, že jste se šli jenom tak projít, určitě jste chystali státní převrat a to vám neprojde jen tak !" vyhrožoval Šošovička a pokračoval, " já to znám, soudruh Gottwald se šel v únoru jenom tak lážo plážo projít na hrad a byl z toho Vítězný únor. To sice byla konstruktivní procházka a navíc v únoru , ale teď v listopadu o takové procházky naše strana nestojí , vy šmejdi. A vůbec, jak to, že vám to rodiče dovolili, budeme si je muset předvolat a trochu je poučit o jejich rodičovských povinnostech ," rozčiloval se Šošovička.
„No my jsme se chtěli původně projít v srpnu, to je léto a na Petříně by se krásně milovalo, ale Veřejná bezpečnost nám to zakázala, protože by jsme pry tu procházku mohli zneužít na protest proti bratrské návštěvě sovětských rudoarmějců a v říjnu se zase vymlouvali na VŘSR, tak jsme nakonec vybrali listopad, to se v Česku více jak 300 let nic neslaví ,“ bránili se studenti.
„Jak to, že se nic neslaví a to nevíte, že Velká říjnová revoluce v Sovětském svazu pro zmatení nepřítele byla vlastně v listopadu ?“ vybuchl naštvaně Šošovička.
Na druhý den se o nepovedeném cvičení pohraničníků v Praze prostřednictvím štvavé rozhlasové stanice Svobodná Evropa dozvěděl celý zděšený národ a politbyro komunistické strany práce bylo dost vyděšeno, jak se bude situace dále vyvíjet. To už počasí v důsledku ochlazené okluzní fronty nad Azorskými ostrovy , které bylo jedno , co se děje v Česku , začalo ukazovat svoji nevlídnou tvář a začal poletovat sníh. Přesto se našli lidé, kteří měli doma zásoby zimního oblečení, především to byli komedianti a tito se rozhodli s nasazením ztráty zimního oblečení vyjít do pošmourných ulic a před televizními kamerami tak demonstrovat svůj nesouhlas s nepovedenými manévry pohraničníků a žádali potrestání násilníků.
„To vám nevadí, že tady venku mrznete, zatím co by jste v divadelních klubech, pěkně v teple mohli rozebírat děj Anny proletářky?“ divil se mladý reportér z Rudého práva.
„My jsme dobře oblečeni a na zahřátí máme ohnivou vodu a z náměstí neodejdeme, dokud nebude vyšetřen incident na Národní třídě, i kdyby jsme tu měli zapadnout sněhem a postavit si iglú a Anna proletářka momentálně podniká v Perlové ulici,“ svorně tvrdili herci s herečkami televizním reportérům, kteří byli náramně udiveni, že proti těmto rebelům ještě nezasáhly divadelní komunistické buňky a někteří ctižádostiví televizní reportéři, kteří v současné době nám z televizní obrazovky nastiňují světlé kapitalistické zítřky, ve kterých nás nečeká žádná krize a to ani ekonomická, ani politická, ba dokonce ani sexuální, neustále vstupovali do záběrů z protestů a vždy nezapomněli připomenout, že oni s těmito protesty nesouhlasí a když o tom před protesty mluvili s bolševickým ředitelem obou televizních kanálů a stok, soudruhem Zelenkou, tak soudruh Zelenka si je jistý, že tam dlouho podupávat nebudou.
„To jsou rozmazlení frackové, uvidíte, jak budou zítra pelášit do divadelních klubů, už jsem jednal s Pragokoncertem, aby pro ně vyjednali co nejvíce vystoupení v NSR, uvidíte, jak se nachytají na marky, jak myš na špek !“ předpovídal soudruh Zelenka, ale tentokrát se opravdu zmýlil.
Oba dva televizní kanály zprvu nevěděly, jak se ke vzniklé situaci postavit, nikdo v televizi neměl jasné příkazy, zda vysílání z demonstrací ukončit a nebo naopak se jim věnovat co nejvíce, generální ředitel české televize soudruh Zelenka rovněž celých 24 hodin seděl u telefonu a čekal na příkazy, ale vypadalo to na naprostý chaos v nejvyšších komunitických špičkách, protože ani Husák si nedovolil zavolat do Mosky, jak bylo zvykem a přeptat se soudruha Gorbačova na zdraví a na rozkazy.
„Kdybych o tom mohl rozhodovat, tak bych vyhlásil vyjímečný stav, tak jak to v Polsku udělal Jaruzelski a by koukali, herci by pak za trest dva roky mohli hrát jenom loutkové divadlo a zpěváci by si zavýskali akorát při dožínkách,“ rozčiloval se vedoucí televizních bolševiků soudruh Zelenka.
A tak se ve všeobecném zmatku zanedlouho přidali ke komediantům i dělníci, dokonce i rolníci, kteří měli v tomto období klid od polních prací / dodnes ústav pro komunistické vykopávky nezjistil, jak by to bylo s rolníky, kdyby protesty byly v době žní / a pracující inteligence, začaly dobře organizované protesty a pracující v národních podnicích a na náměstích začali vykřikovat „ nejsme malé děti „ a „ nejsme jako oni .“ To ještě netušili, že za několik let budou někteří ještě horší než oni.
