Nevinné zamyšlení nad původně náboženským pojmem "bližní". Význam slova bližní v pojetí judaistů, křesťanů, muslimů a komunistů.
Až na komunistické náboženství figuruje pojem "bližní" ve všech zbývajících monoteistických konfesích. Komouši ho nahradili stejně mlhavým pojmem "soudruh". Kdo to ksakru vlastně je ten soudruh - bližní? Vaše dvojče či vícerče? Pošetilec, žijící od vás na dostřel? Někdo z vašeho blíže nevymezeného okolí? Kterýkoli lidský jedinec? Obětavý pes, záchranář? Pes, domácí mazlíček? Igelitkový islámský terorista, krčící se po vaší levici a hodlající vás zmasakrovat před neslitovným plnovousem proroka Mohameda a tváří slitovného Alláha ?
Judaisté mají k bližnímu spíše rezervovaný vztah, Svědčí o tom přikázání Desatera "Nepožádáš bližního svého (o dobytče, manželku či dům)". Vyznívá to jako varování: radši si s ním nic nezačínej!
Křesťané zas mají k bližnímu vztah přátelský až milostný: "Miluj bližního svého, jako sebe sama". Hezká rada v češtině z cirka devatenáctého století. Rozhodně si ji nelze vykládat jako výzvu k sebeuspokojování ve společnosti gaye!
Islamisté mají v této věci jasno. Bližními jsou pro ně nevěřící psi. Povinnosti pravověrného muslima je tyto psy hromadně likvidovat, nebo alespoň krýt sebevražedné mučedníky v duchu muslimského přikázání "Klamat a obelhávat budeš křesťany a židy!
Hospodin pojem "bližní" možná nedefinoval úmyslně. Věřící přece toho nemá vědět přespříliš. Na počátku věků si to odskákali Adam s Evou. Oč více toho človrdík ví, o to zranitelnější a slabší je jeho víra. A bez pevné víry se bídný hříšníku stáváš bludařem, odpadlíkem, nevěřícím psem. Vlastně ten Mohamed měl pravdu. Z hlediska samospasitelných vír nebo snad věr, jsme my nevěrci, polověrci či jinověrci jen nevycvičenými psy, zavile vyjícími na bledý Měsíc!
