Po 48 hodinách bez internetu.

Jak silně jsme závislí  na internetu zjistíme, až když ho na čas ztratíme.  Bez jeho skvělé paměti jsme náhle zatraceně hloupí , ba cítíme se být stejnými  outsidery, jako pan Slepička z Ohnivého kuřete.  

Vypadne-li v sobotu připojení k internetu, cítíme se jakoby  ztraceni a zatraceni  v nějakém beznadějně pochmurném voňavém zákoutí Ostravska či Ústecko-Nadlabska. Nejprve podezříváme neznámého pachatele, který podle svého zvyku povypínal pojistky v domě, aby někoho naštval a potlačil tak svůj  vlastní mindrák.  Pojistky jsou v pořádku, přípojka rovněž, aha, odešel nám router!  V pondělí s ním zajdeme za poskytovatelem, ten ho opraví či vymění, zapojíme jej a ejhle funguje! Pustíme si Ohnivý kuře, nevadí, že začne jako obvykle se zpožděním, zato se na  nás usměje náš zlatý desetibojař pan Roman Šebrle.  To asi bude zdrobnělina nějakého německého slova, jako Menge -Mengele z Osvětimi, tedy Schober - Schöberle.  To už jsme stačili nahlédnout do některého ze slovníku online. Der Schober  je lešení či stoh, Schöberle je tudíž lešeníčko nebo stožek či stůžek.

Jsme opět šťastni a vyrovnaní, internetová paměť se stala naší součástí a my ráčíme být periferii  internetu. Epocha robotů je za dveřmi.

Děj na obrazovce se větví a plazí stále do ztracena. Tomu Jiřímu, darebákovi ředitelskýmu stále ještě nikdo nenarovnal fasádu,  Slepička  dále vrhá své uražené pohledy zakomplexovaného břídila, sympatický Burák pomalu ale jistě podléhá gravitaci zatím negravidní Veruny, Mike byl posunut do vedlejší role, objevuje se na obrazovce jen zřídka, Klára je stále krásná, krásnější je jen partnerka herce Sáši Rašilova, je ták krásná, že nevadí , že je tak nesmírně hloupá.

Nevadí, máme zase přístupný internet, jsme zase in!