Sousedíme se Slovenskem, máme kus společné historie, mnozí v zahraničí nás ještě příliš nerozlišují. Známé nenávistné výroky našeho prezidenta na adresu novinářů si mnohý cizinec může dát do souvislosti s vraždou pana Kuciaka.
Obraz toho, co se vlastně událo na Slovensku se začíná pomalu vynořovat z mlhy. Kuciak nebyl zuřivým reportérem, který by v terénu nacházel nová fakta. Byl to analytik, který na základě známých faktů dokázal odvozovat nepříjemné skryté pravdy. A to ho, i jeho družku, zřejmě stálo život. Reakce slovenského premiéra byla podivná. Položil na stůl milion Eur v hotovosti pro toho, kdo přivede policii na stopu, současně však vynadal novinářům a opozici, že si dovoluje upozorňovat na prokázanou spolupráci nejvyšších míst slovenské výkonné moci s mafiány, stihanými v Itálii, jichž se týkal poslední Kuciakův článek .
Hrozí snad, že cílem vyšetřování bude prokázat nevinu Ficových spolupracovníků? Projeví se zde stejná vlastenecká autocenzura jako při šetření mečiarovského únosu syna prezidenta Kováče?
Doufejme, že nikoli, že šlo jen o přehnanou reakci, vyvolanou pudem sebezáchovy.
Náš pan prezident, proslulý svými nenávistnými výpady proti novinářům, se k této pro něho jistě velice choulostivé události nevyjádřil. Udělal dobře. Jistě by jeho reakce byla dalším útokem na sdělovací prostředky (s výjimkou Barrandova). Zachraňoval to Ovčáček, který ovšem neztratil tvář a novinářům řádně vynadal. Tentokráte však vzhledem k nastalé situaci neobhajoval prezidentovu umanutou tezi, že novináře jest nutno likvidovat.
Na Slovensku zřejmě hoří italské mafii půda pod nohama. Neposunou se jižanští mafiózové k nám? Příštích pět let by tu mohli pomáhat hubit jedovatý plevel na zahrádkách pražských kaváren.
