Dva od Žlutého moře.

Za onoho času, jak by řekl  hlavní hrdina biblického Nového zákona,  jsem blíže poznal dva studenty,  pocházející z okolí  Žlutého moře, Korejce a Číňana.

První se jmenoval Dzo  Dok-chi, ostatní Severokorejci mu říkali Dokchia. Bydlel s námi na koleji v jednom pokoji pro tři. Učil se dobře, naučil se obstojně česky, pokud  něčemu  nerozuměl vytáhl  česko - ruský a  rusko - japonský slovník. Dostal se do přechodných kontraverzí s velvyslanectvím KLDR, poučili jsme ho, že pravda vyžaduje šetrného zacházení, říkat ji hlupákům ji ponižuje a znesvěcuje, musí se vyslovit v pravý čas, na správném místě chápajícímu publiku. On nás za odměnu  naučil úder hlavou do hlavy protivníka. Jeho znalost  je k nezaplacení i dnes v případě  nutné obrany proti  útoku přerostlých puberťáků  nebo hordy  nepřizpůsobivých záškoláků.

Ten druhý se původně v čínštině jmenoval " Ten Druhý", neboť se narodil jako druhorozený syn. Jméno  mu nepřipadalo  dostatečně motivující,  dal se přejmenovat na "Li Biň", což znamená Dobrý člověk tedy Dobrák. V  češtině je dobrák  téměř synonymem  slov  hlupák, trouba či ťululum.  V čínštině tomu asi nebude jinak.  Jednoho dne dostali čínští studenti pokyn  z velvyslanectví   hromadně si zaplavat. Li Biň se styděl přiznat, že neumí plavat a utonul!

Osudná  chyba.  Mao Tse - tun byl výborný plavec,  počátkem šedesátých let obletěla svět fotka, na níž velký Mao plave včele celého politbyra! Být neplavcem byl téměř zločin. Přesvědčil se o tom i Nikita Chruščov.  Přiletěl do Pekingu s  direktivou  podřídit čínské válečné loďstvo ruskému velení.  Mao ho přijal v bazénu, neplavec Nikita  požádal o nafukovací člun. Mao se mu vysmál: jak může někdo, kdo neumí ani plavat rozhodovat o čínském loďstvu!

 Lze proto vřele doporučit Miloši Zemanovi, ať  tentokrát projeví trochu kuráže a vrhne se do vod Žluté řeky bez svého  gumového plavidla.  Jinak hrozí, že některé z chapadel Hedvábné stezky neskončí na Hradčanech,  ale v podloubí Lidového domu.