11. září

Tehdy před 16  lety odpoledne našeho času zahájili  islamisté svou podlou nenávistnou válku s civilizovaným světem.  Jejich útok na Spojené státy se setkal s nadšenými , špatně skrývanými sympatiemi umírněných muslimů. Například ti,  žijící ve Švýcarsku,  si vzájemně  posílali blahopřejné  ememesky s vyobrazením padajících mrakodrapů.

V minulých letech  se tito novodobí boží bojovníci sice dočkali zaslouženého výprasku na bitevních polích,  jejich vražedná aktivita zejména v Západní  Evropě však nezeslábla. Dnes plní  vůli Alláhovu pod dvěma džihádistickými  bojovými zástavami, vyjádřeno po husákovsku.     Vedle průkopnické  Al Kaidy  tu ještě máme tak zvaný  Islámský stát, snažící se násilím  zavést  kdekoli se jim zamane ranně středověké islámsképrávo šaría.   V poslední době tato druhá sorta dostává na frak v Sýrii i  v Iráku, zato posiluje na africkém kontinentě a  zotavuje se na opio-makovicových polích v Afghánistánu.  V Evropě našla nečekaného vlivného spojence v  lidské hlouposti, zaštiťující se pokryteckou korektností.
 

Proti zákeřným náboženským fanatikům nestačí bojovat konvenčními prostředky.  Mezi onu zatím pasivnější většinovou vrstvu vyznavačů islámu nutno proniknout s účinnou a věrohodnou osvětou.  Nemůžeme si přeci v jedenadvacátém století  dovolit  bezbřehou svobodu šíření primitivních překonaných mýtů, ohrožujících  osud celého  lidstva.  V tomto smyslu řeč není jen o islámu, ale i o fanaticky pojaté křesťanské, kreativistické,  náckovské a komunistické ideologii.