Nenapadlo mne, že se po několika týdnech budu muset vrátit k myšlence dřívějšího blogu (Limity kindermanagementu)...
Nebudu vstupovat do rozvířené debaty o smyslu poslaneckého mandátu politickýma očima, ta rád přenechám jiným. Leč pedagog mluvit musí a pěkně nahlas. Víckrát jsem již psal, že v pedagogice i v životě nějak opouštíme základní principy. Ověřené časem takovým způsobem, že o nich není třeba vést diskuzi a rozporovat je. Mezi tyto principy patří přiměřenost a odpovědnost, alespoň sám k sobě, stejně jako svědomí.
Jenže – omyl multitaskingu se šíří jako žíravina a zasahuje do mnoha oblastí života lidského. Přitom bylo mnohokrát dokázáno, že multitasking je povrchní činnost a není možné jej užívat tam, kde je třeba přemýšlení, rozhodování, hluboký ponor či obyčejná poctivá práce.
Bez ohledu na tuto skutečnost se multitasking dostává do výchovy, pedagogiky i života. Dělání více (myslím vážných) věcí naráz vede k tomu, že nedělám pořádně nic, ačkoli to pro okolí často hezky vypadá. Studium více vysokých škol naráz (mnohdy spíše nesmyslné uznávání kreditů za povinnosti vykonané jinde) už nějak patří ke koloritu, stejně jako souběžný výkon více náročných prací, souběh funkcí a tak dále.
Jedna věc je, že leccos lze zvládnout, ale já nyní píši o principu. Je čas sít a čas sklízet, čas stavět i čas bořit, milovat i nenávidět – ano parafrázuji Kazatele.
Opakující se argumenty pro podporu známého poslance, který se jen tak mimochodem rozhodnul v nejcitlivější část svého mandátu – na jeho začátku – odjet na zamýšlenou stáž za oceán, byly ve smyslu podpory jeho rozvoje a celoživotního vzdělávání. Jako pedagog bych měl se vzděláváním v každém věku souhlasit, opak je v tomto případě pravdou. Existují jisté závazky, které mají být plněny. Pokud se moje strana chystá několik let převzít moc a já se rozhodnu se rozvíjet v době, kdy bych měl nejvíce pracovat, moc dobrého to o mne nevypovídá.
Prostě jsou chvíle, kdy je třeba se rozhodnout, zdali je třeba se na něco připravovat či zdali je třeba to dělat. Skutečně nelze mít celý dort a zároveň si na něm pochutnávat. Škoda, že základní principy nechápou a nežijí alespoň ti, kteří získali mandát nás v parlamentu zastupovat. Je to potom smutný příběh…
