- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vezmu to od Adama. Pokud je na jakoukoli školu převis zájmu, musí být realizovaná nějaká forma přijímací zkoušky. Jistěže se můžeme (mnohdy zcela zbytečně) nekonečně přít o jejím obsahu a podobě, ale neodstraníme tím její nezbytnost. Přihlášku podá 200 žáků, mám jako ředitel školy reálnou kapacitu 120 – tedy 80 žáků nemohu při nejlepší vůli přijmout.
Mediální prostor zaplnily názory, že je málo středních škol a že by mělo být automaticky umožněno jít na jakoukoli školu. Zní to hezky a autoři jistě získali pověstné lajky, ale přeci sama podstata této úvahy je nesprávná už kvůli obrovským regionálním rozdílům. Nechci unavovat svými úvahami o přidělení PhD. titulu k rodnému listu, prostě v životě nemůže být úhelnou frází: „Já něco chci a ostatní se mi o to postarejte.“
Teď kousnu do hodně kyselého jablka, ale musím. Dostávat žáka páté třídy do deprese proto, že neuspěl u přijímacích zkoušek na víceleté gymnázium, je selhání jeho okolí. Bude přece standardně pokračovat další čtyři roky na základní škole. Pocit selhání je v tomto případě podsunut dospělými. Pokud se žák deváté třídy nedostane na zamýšlenou střední školu, tak situace má vždy i jiná řešení. Nějak nechceme vzít na vědomí, že vedle gymnázií existují další střední školy se zajímavými studijními obory a množstvím studijních nabídek. Nemůže být neúspěch u přijímacích zkoušek náhodou důsledkem podcenění práce na základní škole, nechuti na sobě skutečně pracovat či prosté přecenění aktuálních schopností? Všichni úspěšní lidé hovoří o zásadním impulsu jejich cesty, kterým byla třeba krize, neúspěch a energie potřebná k jeho překonání.
Vrátím se ke zmiňovaným komentátorům. Opět je vidět, že cílem mnoha článků není nic jiného než znejistět, nazlobit a odvést pozornost. Bohužel v žácích to pomáhá upevňovat názor, že nejsou tvůrci své vlastní cesty, že chyba je vždy pouze v jejich okolí a že je k dispozici spasitel, který vše zařídí, až přijde ta pravá projektová výzva.
Nezvládnutí emoce při neúspěchu v patnácti letech signalizuje, že ve výchově žáka bylo něco zanedbáno. Je v této situaci vůbec smysluplné mluvit o snižování hranice volebního práva na 16 let? To za ten rok žák tolik vyspěje a zmoudří? Skutečně?
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!