Stále to vidím okolo sebe – chybí nám nadhled. Autentická, obyčejná, stále vzácnější kombinace moudrosti se zralostí umožňující, aby člověk posuzoval věci a ostatní lidi bez emocí, plasticky – zkrátka s nadhledem.
Delší dobu mám jako motto svého skoro nepoužívaného profilu na fb síti: „Člověk by se neměl brát příliš vážně,“ s podtextem – více Jednoročák Marek v mém milovaném Švejkovi. Ten to ovšem vyjadřuje jadrnější mluvou: „Člověk si myslí, že je gigant a je h….o, kamaráde“.
Proč blog o nadhledu? Věřím, že se mi nezhoršuje zrak, ale přibývá okolo mne černá a bílá barva, společnost se polarizuje, přibývá černobílé vidění světa, které samo o sobě nadhled neumožňuje – já jsem takový a kdokoli je opačný, kdo má jiný názor je přeci můj nepřítel. Přitom ze všech stran slyším floskule o toleranci, korektnosti, potřebě uznávání jiného názoru. Kolik organizací má dokonce ve svém názvu slova jako demokracie, kreativita a nevím, co ještě. Proč tedy mnohdy i z jejich okruhu přilétají otrávené šípy?
Před pár dny ministr Jurečka pronesl zcela nezávadný a korektní výrok o výjimečném pohlavku, který může být v pravou chvíli potřebný a užitečný. Četl jsem jeho myšlenku přesně zapsanou a nezkreslenou a stejně jako on proti ní nic nemám. Nejde o návod či schvalování násilí, probůh. Jde o výchovný prvek přesně zacílený v okamžiku, kdy jsou třeba všechna jiná řešení nebezpečně pomalá. Násilí je selhání vychovatele, souhlasím bezezbytku – ale v dílech svých velikých vzorů nacházím slova o hranicích, jasných signálech a já Jurečkovo vyjádření takto čtu, o násilí nejde ani náhodou.
Mediální smršť černobílých názorů mne nepřekvapila, spíše potvrdila moje obavy. Cožpak je těžké posoudit jiný názor s nadhledem a moudrostí? Zamyslet se nad tím, co bylo skutečně řečeno a nenechat vítězit domněnky a zlé pocity? Na asociálních sítích přišla i skupinová odsouzení ve smyslu – celá dílna zámečníků JZD Horní Dolní požaduje trest smrti pro Miladu Horákovou.
Ne, nejsou to moje silná slova – to je apel k zastavení a pohledu do zrcadla. Skutečně demokratický svět je barevný, plastický, mnohotvárný. Kdo jej začne vidět ve dvou barvách, černobíle, je na cestě k totalitnímu pohledu na svět či totalitě samotné a může se nazývat třeba Bratrstvo bílých lilií. Babičky říkaly, že nejvíce se ozývá potrefená husa. Ale co když sama potrefená není a jen hledá, kdo je potrefený okolo? Potom je to vlastně jenom husa…
